Lazar se vrací v plné síle (recenze)

Autor Erik Slivka | Aktuality | Středa 21 března 2018 10.25

Román Artefakt, úvodní díl trilogie Lazarova válka britského spisovatele Jamieho Sawyera, vydalo nakladatelství Fantom Print už v roce 2016. Vytoužené pokračování svěžího příběhu na pomezí válečné SF a space opery se objevilo začátkem letošního roku a spolu s ním se na scénu vrátil i Conrad „Lazar“ Harris. Od události na planetě Helios III mezitím uběhly dva roky. Major Harris se svou jednotkou stále bojuje proti cizozemským Krellům. Nepřátelských útoků přibývá a hraniční karanténní zóna je v ohrožení. Harrisova závislost na přenosu do těl armádních duplikantů a především na umírání (přesněji řečeno na ukončení přenosu) roste. Zároveň se nevzdává myšlenky na záchranu své ztracené manželky. Vše se přirozeně odráží na jeho psychice, trpí halucinacemi a už ani pořádně neví, co je a není skutečné…

Po úvodní záchranné akci přichází důležitá operace, kterou má být riskantní výprava vojenské flotily k dalšímu artefaktu, jenž se nalézá u časoprostorové anomálie. A Lazarova legie u toho samozřejmě nesmí chybět. Dávný pozůstatek neznámé civilizace skrývá informace o svém původu, sofistikovanou ochranu, ale také tajemství týkající se samotného Conrada. Tentokrát nejsou hlavní hrozbou krvelační mimozemšťané, ale sami lidé. Aliance vede po desítky let nelítostné boje s Asijským direktorátem a mezilidský konflikt se neobejde bez zrad a bratrovražd. Lazarovi zbývá poslední šance na možné vítězství – pokusit se aktivovat artefakt…

Legie má obdobné, snad až příliš se opakující dějové schéma jako předchozí díl, především pak v první třetině příběhu. Přináší to s sebou i stejné klady a zápory. Vize budoucnosti působí poměrně přesvědčivě, dokonce i přes absenci rozmanitých detailů společenského či technologického rázu, jak jsme si tomu zvykli například u Neala Ashera. Jsou zde však jiné maličkosti, prvky či pasáže dávající dílu punc reálnosti (např. používání vojenského žargonu). Slabým článkem stále zůstávají postavy, dočkáme se přehlídky archetypů bez špetky překvapení a stínu souznění či ztotožnění. Vše zase stojí na hlavním hrdinovi, který i přes svou duševní nevyrovnanost jako jediný působí opravdově a lidsky, k čemuž dopomáhají i občasné záblesky vzpomínek z dětství.

Kniha nepřináší žádné poselství a moudra, účelem je čtenáře jednoduše pobavit a hlavně nenudit. Stránky tak budete nerušeně otáčet vstříc dramatickému konci, jenž má za úkol náležitě nalákat na další svazek série. Na scénu vstoupí další hráči, ovšem jakéhokoli rozuzlení se dočkáme až v závěrečné části trilogie. Pokud tedy hledáte čistě zábavnou science fiction plnou vesmírných bojů, Jamie Sawyer by vás patrně neměl zklamat. Nenabízí o nic méně, ovšem ani o nic víc.