Spojené státy ve stínu císaře (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Čtvrtek 1 února 2018 9.00

V jihokorejském Soulu narozený Američan Peter Tieryas ve svém třetím románu jednoznačně navazuje na odkaz klasika Philipa K. Dicka, respektive jeho mistrovského díla Muž z Vysokého zámku. Spojené státy japonské se ke svému vzoru hlásí už v úvodním poděkování a podobností mezi oběma knihami najdeme celou řadu. Tieryas ve svém románu využil Dickovu premisu alternativního konce druhé světové války, ústící v trvalou japonskou okupaci nyní pokořeného a zlomeného amerického státu. V roce 1988, kdy se většina románu odehrává, jsou už Spojené státy americké pouhou vzpomínkou, zaniklým státním útvarem, nahrazeným Spojenými státy japonskými. V jejich čele stojí císař, v románu se osobně neobjeví, přesto je jeho vliv naprosto nezpochybnitelný. Císařův božský status činí z řečí, posouzených jako podvratné vůči jeho osobě, ten nejzávažnější velezrádný zločin a jsou přímou jízdenkou na mučidla a později zpravidla i na popraviště…

Boj proti vnitřnímu nepříteli má na starosti „Tokkó“, oddělení tajné policie, z jehož řad pochází Akiko, jedna z dvojice ústředních hrdinů. Tím druhým je cenzor videoher kapitán Beniko (Ben) Išimura, nepříliš úspěšný voják, kterému se vyhýbá povýšení. Svět Spojených států japonských je technologicky na vyšší úrovni, než byl v roce 1988 ten skutečný. Biotechnologie jsou natolik rozvinuté, že se v našem vnímání skoro blíží magii. Jejich využití je sice někdy namířeno v lidský prospěch (např. vymýcení rakoviny), především však slouží jako zbraně a nástroje útlaku. Tajná služba Tokkó tak často využívá injekce smrtících chorob, které přinesou obětem rychlé a nevratné tělesné změny a později bolestivou smrt. Akiko Cukinová, důstojnice této organizace, je fanaticky oddaná císaři a tyto nástroje bez velikých pochybností či otázek s chutí používá. Když se pak v průběhu děje ocitne na druhé straně barikády a musí sama okusit profesionální péči kolegů z tajné služby, je už na nějakou lítost příliš pozdě.

Příběh vyprávěný z pohledu vítězů…

Nejsou to ovšem jen biotechnologie, ve kterých je Tieryasův svět napřed oproti naší realitě roku 1988. Zcela přirozenou součástí výbavy prakticky všech postav jsou takzvané kapkaly, což je zkratka původního označení kapesní kalkulačka. Ta už dávno přerostla svůj původní účel a nyní slouží jako zařízení vzdáleně připomínající třeba naše tablety, v síti propojené informační zdroje s pořádným displejem. Ten je klíčový, vzhledem k důrazu, jaký Tieryas klade v souladu s japonskou tradicí na vizuální složku kultury. V té hrají klíčovou roli videohry, provozované právě na těchto kapkalech. V gamifikaci celého prostředí je samozřejmě skryta rovněž další dickovská narážka – postavy Muže z Vysokého zámku se rozhodují pomocí věštební Knihy proměn, Tieryasovi hrdinové zas simulují možný další vývoj strategickou hrou, kopírující co nejvěrněji skutečnost a umožňující odhadnout dopad jednotlivých rozhodnutí.

Ilustrace Johna Liberta na původním vydání Spojených států japonských…

Jak už bylo řečeno, příběh je vyprávěn z pohledu vítězů, dvou příslušníků japonské okupační mašinérie. Kapitán Išimura se vyhřívá na teplém místě vrchního videoherního cenzora, které získal díky přímluvě mocného ochránce. Nevyniká prakticky v žádné z vojensky vhodných činností, většinu času věnuje spíše než snaze vystoupat na armádním žebříčku obluzování a svádění žen. Není proto divu, že zatímco jsou jeho spolužáci z důstojnické školy jeden za druhým povyšováni, Išimura zůstává stále opomíjen. Jeho loajalita k císaři je přinejmenším pochybná, Beniko Išimura spíše lavíruje na pokraji šedé zóny a nemůže zcela vyloučit, že se mu dostane pochybné cti v podobě pozornosti jednotek policie pro boj s vnitřním nepřítelem.

K setkání s Tokkó nakonec opravdu dojde, spouštěčem je situace, kdy Benika pomocí zašifrovaného kanálu osloví generál Mucuraga, bývalý elitní japonský důstojník a nyní psanec na straně Washingtonů, hrstky amerických vzbouřenců snících svůj sen o svobodě. Mucuraga jej informuje o smrti své dcery Claire a ze staré známosti žádá Benika, aby zařídil její pohřeb. Hovor vysleduje tajná policie a agentka Akiko Cukinová přiměje Benika Išimuru, aby se k ní připojil v pátrání po Mucuragovi. Ten je totiž považován za autora podvratné hry „USA“, nejnovějšího hitu kapkalové scény. Hra líčí alternativní svět, ve kterém druhou světovou válku vyhrála americká armáda. Je populární nejen mezi Washingtony, oslovuje i ty členy japonské společnosti, kteří nejsou zcela na straně vládnoucí pravdy, byť to naoko přirozeně nepřiznají.

Život ve stínu božského císaře…

Akiko je charakterově pravým opakem liknavého Bena, fanaticky přesvědčená zastánkyně císaře a jeho kultu. O své pravdě nikdy nepochybuje, Ben ji svými skrývanými, ale přesto patrnými nejistotami vcelku pochopitelně dráždí, jejich vzájemný vztah se v úvodu polarizuje a chvílemi se zdá, že se Ben Išimura stane dalším z Akikou vyslýchaných objektů. Obě hlavní postavy svou povahu odvozují od událostí z minulosti, Akiku pronásleduje přízrak nespolehlivého bratra, Ben naopak v dospívání své rodiče udal za plánování zrady císaře. Akiko se tak svým chováním snaží popřít jakoukoliv neloajalitu, Ben, který své rodiče dostal na popraviště, má díky svému udání k dispozici jistý luxus jistoty, kdy svou věrnost nemusí za každou cenu neustále prokazovat. Snad je to právě tíha minulosti, díky které obě postavy nakonec spolupracují, místo aby proti sobě bojovaly. Zapomenou na rozpory a spojí své síly ve snaze vypátrat generála Mucuragu, domnělého autora disidentské hry.

Japonské vydání vyneslo autorovi cenu Seiun za nejlepší zahraniční román roku…

Spojené státy japonské jsou románem utvářeným řadou vlivů. Dominuje samozřejmě zmiňovaný Dick, dalším důkazem může být i posedlost japonských okupantů původním americkým uměním. Není ale jediný, dystopický charakter díla připomíná Orwella a jeho 1984. Nejde jen o podobné umístění děje na časové ose, cenzor videoher Išimura může snadno rezonovat s Winstonem Smithem, měnícím ve službách Ministerstva pravdy minulost. Právě dystopická linka povinné úcty k božskému císaři a všemocné tajné policie dominuje celému dílu, za povšimnutí stojí, že Tieryas nenabízí žádné univerzálně použitelné východisko…

Američtí vzbouřenci, sami sebe označující za Washingtony, jsou především agresivními desperáty než čímkoliv jiným a v rámci japonské společnosti je postavení císaře natolik nezpochybnitelné a silou vynucované, že žádná obdoba disentu nemá ani na severoamerickém kontinentu šanci. Třetím výrazným vlivem, podepsaným na podobě románu, je obecně japonská kultura, respektive některé prvky, kterým autor dovolil na stránky proniknout. Dominantním médiem jsou tak videohry, v herních turnajích se někdy hraje i na život a na smrt, kdo dokáže dobře ovládat svého avatara, stává se oslavovanou celebritou. V bojových scénách pak Tieryas s gustem popisuje ohromné mechy, kteří jak zápasníci sumo nekompromisně deklasují své protivníky a jsou tou nejcennější složkou každé armády.

Dystopický tón Spojeným státům japonským jednoznačně sluší, možná je škoda, že se v závěru román až příliš překotně rozběhne směrem k akčním japonským vzorům. Přesto zůstává Tieryasovo dílo výrazným počinem, byť trochu klame tělem. Pokud jej bude čtenář brát pouze jako variaci na Muže z Vysokého zámku, může být až zklamán, pokud ho ale zajímá propracovaná dystopie obohacená o akční prvky, neměl by určitě své volby litovat.