Stromy už dávno shodily listí a ulice pokrývá zimní břečka, ale nejen ti z nás, kdo mají raději podzim než zimu, se mohou přenést k trochu jinému přelomu roku – a především přelomu života a smrti. Nechte se fantazií legendárního Raye Bradburyho přenést do sychravého halloweenského podzimu uprostřed slunného dětství kluků na maloměstě amerického Středozápadu… Osm kluků ve strašidelných maskách vybíhá do setmělých ulic: „Koleda nebo trik!“ Jeden ale schází. Co se přihodilo Pipkinovi, obyčejně tomu nejveselejšímu z nich, tomu, kdo vždycky běhá nejrychleji, křičí nejhlasitěji a vymýšlí ta nejlepší dobrodružství? Odpověď možná leží v tajemném domě v rokli, kam je bledý a unavený Pipkin pošle, a u stromu ověšeného vydlabanými dýněmi… a právě tam začíná nejpodivnější a nejdobrodružnější Halloween, jaký kdy kluci zažijí.

Stromu duchů samozřejmě nepostrádá autorovu klasickou poetiku a symboliku, tentokrát však na můj vkus tkvěla po dlouhý čas jen v jeho typickém poetickém jazyku a již méně v samotném příběhu. Tam si to však vynahradila v závěru. Bradbury čtenáře spolu s osmerem kluků vezme na divoký výlet skrze svátky mrtvých od dob strachu z temnoty v pravěkých jeskyních po pohřební zvyklosti starých Egypťanů, Řeků, Římanů, Keltů, středověkých Evropanů i moderních Mexičanů. Cesta časem a kulturami však působí trochu mělce, příběh posouvá kupředu jen v náznaku a spíše se vyžívá v obraznosti. Ta je velmi silnou stránkou Stromu duchů, příběh však hraje prim až na samém konci knihy, jenž svou silou konečně připomene působivost věhlasných Bradburyho fantasy příběhů, jakým je román Tudy přijde něco zlého. Závěr zejména u „… až dospěješ ke hvězdám a budeš tam žít navždy, všechen strach zmizí i sama Smrt zemře…“ evokuje jak temnotu (nezní to koneckonců snad až lovecraftovsky?), tak i zářivou vzdálenou budoucnost optimistické science fiction z pera samotného Bradburyho a řady dalších autorů.

Téma lidské fantazie, pradávného strachu a mýtů o životě a smrti, Slunci a noci, zimě i jaru ovšem komplexněji, působivěji a zajímavěji než Strom duchů rozvíjí kupříkladu Pratchettův Otec prasátek. Není možná spravedlivé srovnávat romány vydané s rozestupem bezmála čtvrtstoletí, zaměřené na zcela jiné čtenářské publikum a v jiném subžánru, ale porovnat jejich působivost a sílu příběhu snad není nepřijatelné. Navzdory tomu je Strom duchů stále příjemným inspirativním čtením a krásným přírůstkem do knihovny i díky originálním ilustracím Markéty Hlinovské, které knihu skutečně zdobí.

Ray Bradbury: Strom duchů

vázaná, překlad Jarmila Emmerová, obálka a ilustrace Markéta Hlinovská

Související odkazy:

Bradburyho halloweenské dobrodružství… (ukázka)