Důvěrně známá tvář vody (recenze)

Autor Miroslav Štrobl | Aktuality | Pátek 22 června 2018 11.30

Když se v únoru rozdávaly zlaté sošky Oskarů, byl Del Torův film Tvář vody jasným favoritem. Jeho tvůrci šli na pódium celkem čtyřikrát a nakonec i kvůli převzetí ceny za nejlepší film. Avšak ani přes nesporné produkční kvality si většina fanoušků barvité filmografie Guillerma del Tora tento film nezařadí mezi jeho nejlepší díla, přestože původní scénář pracující s romantickým příběhem o krásce a netvorovi nabídl ve filmovém zpracování příjemnou retro atmosféru studené války v průběhu šedesátých let minulého století. Stejný příběh je v literární podobě výsledkem už druhé spolupráce Del Tora s žánrově spřízněným autorem hororů a thrillerů Danielem Krausem, s nímž se místo divácké pozornosti tentokrát uchází o čtenářovu fantazii…

Zatímco v případě filmové adaptace je žádoucí odpoutat se od románové předlohy, u novelizace filmu je něco takového jen těžko představitelné. Filmoví diváci častokrát ani nemají ponětí o existenci knižní předlohy, zatímco čtenáři literárního přepisu původní film s největší pravděpodobností viděli. Odvážím se proto tvrdit, že cílovým čtenářem Tváře vody je většinou divák, jemuž se film alespoň líbil, případně našel ve filmu prvky, které by si přál dále rozvést, čímž je ovšem čtenářova fantazie předem utlumená a ohraničená. Němá uklízečka Elisa bude mít v jeho představách nejspíš tvář Sally Hawkinsové a v roli nelítostného Stricklanda si většina čtenářů vybaví Michaela Shannona. Všechna známá prostředí jako laboratoř F-1 v Occamově středisku nebo byt dobráckého Gilese pak mají ještě před rozehráním popisných pasáží jasné dispozice a autor se do nich musí pomocí svých slov vejít. Přestože by nemusel.

Jenže románová Tvář vody je věrnou kopií své filmové předlohy a liší se pouze v maličkostech. Jednou z těch významnějších je samotný úvod, v němž se Strickland vydává do džungle ulovit bájného obojživelného tvora a kde se k životu probudí jeho šílenství. Druhým výraznějším rozšířením filmového příběhu je vedlejší dějová linie sledující Stricklandovu ženu Lainii. Události jsou tak zachyceny z pohledu poslušné hospodyňky, jejímž smyslem života je být dobrou manželkou. Provázanost této nové části příběhu s ostatními je zřejmě tou nejlepší přidanou hodnotou, kterou kniha nabízí. Všechno ostatní už je ale důvěrně známé. Opatrné obkreslování předlohy a snaha neměnit, případně nepoškodit originál je nejvíce zřejmá u dialogů, v jejichž případě není ani tak zvláštní, že jsou vesměs totožné s těmi filmovými, podivné je především to, že zde není snad žádný dialog navíc. Kreativita, zřejmě Krausova, se tak projevuje zejména v detailních popisech scén a událostí.

Tempo vyprávění je díky používání krátkých vět a členění příběhu nikoli do kapitol, ale přímo do jednotlivých scén, vcelku rychlé. Čtivost je navíc podpořena znalostí prostředí a vědomím, jakým směrem se bude příběh ubírat. Sympatická je pozornost věnovaná drobným detailům, jimž ve filmu nemohl být vzhledem k omezené stopáži dopřán patřičný prostor. Díky tomu je například akcentována Elisina obliba v nošení lodiček, rodinné vazby sovětského agenta mají větší hloubku a hlavně Stricklandův duševní i fyzický rozklad je zde pečlivěji vykreslen než ve filmu.

Pokud se ke knize dostane čtenář, jemuž je původní film neznámý, nalákán příjemnou vazbou a ilustrací s romantickým motivem na obálce, nalezne do mnoha směrů rozkročený milostný thriller s fantastickými prvky, který ho nemá šanci takřka ničím urazit (určitá klišé jsou k dobovému zasazení dokonce vítána). Fanoušek filmu ke knize může přistoupit kriticky zejména pro zjevnou snahu důkladně vytěžit komerční potenciál, jenže na druhou stranu je dopředu mnohokrát varován: kniha má stejný název jako film, kresba na obálce je stejná jako v promo materiálech k filmu, na zadní straně jsou vybrána hodnocení renomovaných periodik, jedná se však o hodnocení filmu, nikoli knihy… Pobouřený fanoušek nechť knihu mine a jde dál. Jenže pak je tady ještě jedna skupina čtenářů znavených cestováním nebo pracovním vypětím, a takoví čtenáři možná rádi vstoupí do známých vod a proplují v nich příběhem, který je sice nijak nepřekvapí, zároveň je však ani nezklame.