Tváře překladu aneb Rozhovory překladatele Romana Tilcera s jeho kolegy je zajímavý cyklus článků, jenž by se měl pravidelně objevovat na webu XB-1 každých čtrnáct dnů. Jako třetí nám rozhovor poskytla Dana Krejčová (*1968), překladatelka známá především díky překladům fantasy románů Davida Gemmella či Stevena Eriksona. Vzděláním doktorka veterinární medicíny, oboru se dnes nevěnuje. První profesionální překlad publikovala v polovině 90. let a záhy začala spolupracovat s nakladatelstvím Návrat, pro které přeložila řadu knih Davida Gemmella či Roberta Jordana. V současnosti spolupracuje především s nakladatelstvím Talpress. Ráda cestuje, chová australské honácké psy a libuje si v (ne)obskurní asijské kinematografii. Žije v Železných horách. Až zemře, chce být benátským palácovým popelem…

Nejen překládání, ale i australští honáčti psi jsou Daninou láskou…

Co bylo tím podnětem, který tě vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Vlastně ani nevím. Tak nějak se to vyvinulo. Ale velice mě to baví.

Prozradíš nám, na čem právě pracuješ?

Na dalším Malazu, jak jinak. Ale ještě letos by mi ve sborníku Žena s drakem měla vyjít vůbec první povídka, co jsem nepřeložila, nýbrž napsala (a teď se uvidí, jestli nebude i poslední).

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážeš se překládáním uživit?

Jedna z mála „výhod“ překládání je, že se dá dělat doma, člověk nemusí dojíždět někam do kanceláře, a taky si může pracovat, kdy mu to nejlépe vyhovuje. Na uživení to jakž takž je, ale mohlo by to teda být lepší, to ne že ne.

Pokud bys dostala možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Tu další, co budu překládat! Ale v příštím životě, až se naučím pořádně čínsky, bych hrozně ráda překládala třeba věci od Louise Cha. Vůbec u nás vychází málo kvalitního asijského „braku“, a to je podle mě škoda.

Překladatelé při práci řeší nejrozmanitější problémy, obzvlášť při překládání fantastiky. V čem spočíval poslední zajímavý oříšek, se kterým ses potýkala?

Posledním oříškem byla celá ta zatracená kniha. Myslím Pád světla. I rodilí mluvčí si dost stěžují na jazyk, a to je co říct, protože Erikson je samozřejmě bůh. Snad se povedlo převést text tak, aby byli čeští čtenáři spokojení.

Se sestavením knihovny Daně pomáhal Zdeněk „Šaman“ Zachodil…

Řada čtenářů tě zná jako dvorní překladatelku Stevena Eriksona. Jeho série Malazská Kniha padlých má přes osm tisíc stran, čtenáři si mnohdy musejí psát poznámky, aby se v ní vyznali. Co práce na takto rozsáhlém díle vyžaduje od překladatelky?

Překladatelka si taky musí psát poznámky… Jsem velice vděčná za Internet a spolky přátel Malazu, kde se dneska už dá spousta věcí dohledat. Musím zopakovat (určitě už jsem to někde psala), že první knihy z Malazu jsem překládala v podstatě tak, jak vycházely v originále, přičemž při vydání Měsíčních zahrad ještě ani sám Erikson nevěděl, jak bude jeho dílo pokračovat (i když hrubou osnovu samozřejmě měl), zda bude mít dost velký úspěch, aby se podařilo ságu vydat celou. A taky bych chtěla poděkovat svému betačtenáři Honzovi Hlávkovi za převelikou pomoc (a doufám, že další Algor bude už brzy!). Bez jeho nadhledu a přehledu by to bylo mnohem složitější.

Do světa Malazské Knihy padlých přispívá rovněž Ian C. Esslemont, je vlastně jeho spoluautorem, a ty už máš na kontě pět jeho románů. Když spolu tvorba obou spisovatelů tak úzce souvisí, cítíš něco jako závazek je stylově přiblížit, nebo v překladu mluví každý vlastním jazykem?

Každý z nich používá dost odlišný způsob vyjadřování, což si myslím (a doufám!), že je znát i v češtině. Esslemont je v mnoha ohledech méně květnatý, zato mnohem akčnější, nakolik se dá v jejich světě (dnes už nelze říkat jen Malaz, i když v této době se odehrává zatím největší část jejich díla) mluvit o akci. A hlavně je kratší. Poslední Eriksonova kniha (Pád světla, měl by vyjít ještě letos) má zase tisíc stránek.

Tvoje jméno je nerozlučně spjato také s oblíbeným Davidem Gemmellem. Přeložila jsi drtivou většinu jeho tvorby, téměř tři desítky románů. Byla práce na jeho knihách vždy radostí?

Ano, jeho knížky se překládaly báječně. Někdo sice tvrdí, že se po čase začal opakovat (a kdo ne, že), ale mně to nikdy nepřišlo. Jenom Trója už mě nebavila, musím přiznat, naopak Světlonoše považuji za jednu z nejlepších fantasy vůbec. Je škoda, že žádnou gemmellovku ještě nikdo nezfilmoval.

Dana přeložila desítky knih a jistě jich má ještě moc a moc před sebou…

Zabrousila jsi i na pole komiksu a převedla jsi do češtiny velké věci jako třeba Sin City, Vránu nebo Dobrodružství Luthera Arkwrighta. Nakolik se liší práce na běžném a na grafickém románu?

Je to ve způsobu vyjadřování. Kde se dá v knize „vylhat“, změnit slovní hříčka tak, aby vyhovovala češtině, v grafickém románu to ne vždycky jde, leda by se k tomu ještě přemalovávaly obrázky. U Luthera, zvlášť u první knihy, to byla hodně náročná práce, protože podklady vlastně vyšly uceleně a v té nádherné podobě v Česku vůbec poprvé – autor sám byl výsledkem nadšen. A taky velice ochotně odpovídal na moje zvídavé a zoufalé dotazy.

Několikrát sis střihla i science fiction, například Hvězdnou pěchotu Roberta A. Heinleina, ale mezi tvými překlady jasně převažuje fantasy. Je to tím, že je ti jako žánr nejbližší, nebo ses zkrátka zapsala jako překladatelka fantasy a nabídky přeložit si něco jiného ani moc nedostáváš?

Hvězdná pěchota byl můj vůbec první vydaný překlad. Taky jsem spolupracovala na překládání seriálu Star Trek: Voyager (tam bylo překladatelů víc a všechno musel hlídat dramaturg, samozřejmě). Myslím, že jednak je dobrého sci-fi na trhu (přinejmenším tom českém) obecně méně, a pak je tak nějak tradičně spíš mužskou záležitostí. A hlavně, málokteré sci-fi mě baví, posledních několik knížek, které jsem četla, sice získaly spoustu mezinárodních ocenění, jenže pro mě byly dost velkým zklamáním.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE