Ocenění

James S.A. Corey na prahu cizích světů (recenze)

Autor | Aktuality | Pondělí 17 Listopad 2014 10.25

Ačkoli space opera patří mezi čtenářsky nejvděčnější oblasti science fiction, u domácích čtenářů zrovna na růžích ustláno nemá. Ano, známe Reynoldsův Odhalený vesmír, Laseru se podařilo vydat pár podařených titulů v edici NSO, přesto rozhodně není možné podlehnout dojmu, že by byl náš trh tímto subžánrem přesycen. Proto se nelze divit velkému očekávání, které předcházelo loňskému vydání knihy Leviatan se probouzí, prvnímu dílu série Expanze z pera autorského dua Abraham a Franck, publikujícího pod společným pseudonymem James S. A. Corey. A rozhodně nepřišlo žádné zklamání, naopak, vesmírné dobrodružství vyprávějící o setkání se záhadnou protomolekulou bylo recenzenty přijato s nadšením. Nakladatelství Triton naštěstí neotálelo a v rychlém tempu pokračovalo ve vydávání série, neuběhl tak ani rok a už v rukou držíme třetí svazek Abaddonovu bránu.

Autoři nás tentokrát zavádí až ke vzdálenému Uranu, za jehož oběžnou dráhou tajemná mimozemská technologie vybudovala záhadný prstenec, orbitální stanici, která slouží jako brána do cizích vesmírů. K tomuto artefaktu směřuje celá flotila lodí, složená ze zástupců Země, Marsu i Spolku vnějších planet. Znalcům předchozích dílů je jasné, že podobná koalice musí být nutně značně křehká a spíš než o nějakou spolupráci půjde o nedůvěřivou kontrolu konkurentů. A skutečně, jen co se lidé k prstenci přiblíží, dojde mezi jednotlivými frakcemi ke konfliktu. A právě na něj se upíná pozornost vypravěčů – zatímco v úvodu se zdá, že půjde především o odkrývání tajemství záhadného prstence, poměrně rychle se vyjasní, že autory tentokrát zajímá něco trochu jiného. Popisují chování lidí v mezní situaci, postavy se pod tlakem existenciální hrozby vrhají do zběsilého vzájemného boje. Není to střet dobra se zlem, jen jedna vyděšená skupina bojuje proti druhé. O prstenci se tak na stránkách románu příliš nedozvíme (i když zcela ošizeni čtenáři nejsou ani v tomto směru), daleko víc než o neznámých rasách Corey vypráví o nás samotných. V tomto ohledu Abaddonova brána připomene Lemův slavný Solaris, přestože jde jinak o díla značně vzdálená.

I ve třetím svazku série se autoři přidrželi osvědčeného vypravěčského postupu, kdy román nejprve odstartují dramatickou akcí a pak tempo udržují střídáním hrdinů jednotlivých kapitol. Jedním z hlavních charakterů je opět James Holden, jehož postava spojuje všechny díly série. Další nosné figury z minulého dílu ovšem mizí a jsou nahrazeny novou várkou hrdinů, příběh na svých bedrech spolu s Holdenem a jeho posádkou nesou kazatelka Anna, bezpečák Bull a sabotérka Melba, jejíž skutečná identita je ovšem jiná a čtenáři se poměrně brzy odhalí. Všichni jsou členy flotily kosmických lodí mířících k prstenci, každý ze svého zvláštního důvodu. Annu na konec sluneční soustavy přivádí touha nalézt odpověď na teologické otázky, Bull plní úkol pro Freda Johnsona, vůdce SVP a starého známého z předchozích částí. Nejzajímavější z nových postav je určitě Melba, její mstivý útok na Jamese Holdena je spouštěčem střetu, kolem kterého se točí celá zápletka. Sám Holden se výpravy nejprve vůbec nechce zúčastnit, nakonec ho ale okolnosti postaví do jejího čela. Což je ostatně nejspíš nevyhnutelné, neboť právě on je jediným člověkem, se kterým cizí technologie naváže komunikaci. Holdenova postava, v úvodu série poněkud zastíněna charismatickým detektivem Millerem, už zcela jednoznačně přebírá roli ústředního charakteru, průvodce celým příběhem. Právě jemu se od autorů dostává největší péče, z poněkud dvojrozměrného idealisty v Leviatanovi se mění v zasaženého, leč neporaženého muže, vyrovnávajícího se s velkou zodpovědností, kterou mu osud naložil. Vývoj jeho osobnosti ilustruje kvalitu celé série, autoři se skutečně posouvají kupředu, nestačí jim jen opakovat úspěšný vzorec a ustrnout na místě.

Na čtenáře opět čeká silně návykové vyprávění, od kterého se lze jen těžko odtrhnout. Přes všechny kosmické reálie jde vlastně o komorní příběh několika hrdinů, jejich pochyb a složitých rozhodnutí v komplikovaných situací. Stejně jako v minulých dílech dokážou autoři udržet v celém rozsahu knihy napětí na vysoké úrovni, což čtenáře nutí polykat stránku za stránkou, až k samotnému závěru. V něm na něj paradoxně může čekat jediné drobné zklamání – tajemství cizí mocné rasy, které je hnacím motorem celé série, zůstává i nadále jen nepatrně poodhaleno. Snad je to daň skutečnosti, že se po počátečním úspěchu původně plánovaná trilogie rozrostla do očekávaných osmi svazků. Autoři tak možná museli zlehka zpomalit a přešlápnout na místě, pokud tomu tak ale skutečně bylo, tak jde o přešlapování neobyčejně zdařilé. Abaddonova brána je povedeným pokračováním skvělého vesmírného dobrodružství, v jejím závěru se lidé ocitají na prahu nových vesmírů. Zda skutečně půjde o pekelnou krajinu, jak naznačuje název knihy, se v ní ale nedozvíme, nezbývá než netrpělivě vyhlížet další pokračování.

James S. A. Corey: Abbadonova brána

brožovaná, překlad Jana Rečková, obálka Daniel Dociu, 432 stran, 399 Kč

Související články:

Expanze aneb vesmírné příběhy v moderním hávu

Abaddonova brána se otevírá… (ukázka)

957 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora

Komentáře: 6 »

  1. Comment by Jana Dvořáčková — 17.11.2014 @ 14.21

    Pro mě je tohle ze SF žánru za posledních pár let hodně velké a příjemné překvapení.
    A je otázkou, jestli čtenáři SF moc nedají – a proto tu nevychází. Nebo hledají v jiných vodách – protože mají málo SF, což paradoxně způsobuje dojem nezájmu o ni. Já jí chci rozhodně víc.

  2. Comment by Martin Sust — 17.11.2014 @ 14.24

    Situace se snad pomalu zlepšuje, ovšem to, že vychází málo SF pramení právě ze čtenářského nezájmu, o tom jednoduše není sporu, protože kdyby tu zájem býval, SF by vycházela.

  3. Comment by Jana Dvořáčková — 17.11.2014 @ 14.47

    No je fakt, že na fantasy začínají už malé děti. Rodiče na fantastiku nebyli, takže mě minuly všechny ty ságy a jako malá jsem si četla málo. Vlastně jsem se od „Kocoura modroočka“ dostala přes „kytici“ rovnou ke „Clarkovi.“ Byl to trochu šok, ale ke klasické fantasy mě to netáhlo. Teď řeším, jak nasměrovat synovce, ale je fakt, že dřív, než jim půjčím třeba zrovna tuhle trilogii, budou se muset seznámit s draky a elfy a v noci žijícími nemrtvými. Klasickou fantasy totiž pořád vidím jako milou ukolébavku před tím, než se čtenář poprvé vydá po Galaxii. Vesmír je totiž chladnější než hrob upíra a nemilosrdnější než starodávné kletby seschlých čarodějnic. Jenomže prckům na prvním stupni, kam synovci ještě spadají, se to před spaním naservírovat nedá. Potřebuji, aby měli tetu rádi :).

  4. Comment by Jan Peregrin — 17.11.2014 @ 22.51

    Jana Dvořáčková: Částečné řešení je třeba tohle ( i když poměr cena – délka je tedy dost nepříznivý, to je fakt).
    Abaddonova brána je prima čtení, i když ve druhé knze jsem měl hlavní postavy asi raději. Rozhodně všem doporučuji
    Jinak ale musím říct, že jsem četl čtvrtý díl, „Cibola burn“ a je bohužel slabší…

  5. Comment by Jana Dvořáčková — 18.11.2014 @ 18.36

    Jan Peregrin: Díky za tip :).
    Ohledně slabšího čtvrtého dílu bych se nebála. Série mívají slabší chvilky. Pak se to většinou zase slušně rozjede.

  6. Comment by Jan Peregrin — 19.11.2014 @ 12.22

    Jana: Jasně, není třeba se bát. Ale kdo přečetl Abaddonovu bránu, ví, že si autor zakončením nechal skutečně velmi široké pole působnosti do budoucna…ale pak ho ve čtvrtém dílu prostě tolik nevyužil, no..

Posílat komentáře pomocí RSS.

Okomentovat

Komentáře můžete vkládat po přihlášení.