Rok 2012 se nesl na vlně filmových remaků, prequelů a sequelů. Od dalšího Batmana, Spidermana a celého týmu Avengers až k přepisu osmdesátkového hitu Total Recall a soudci Dreddovi. Bylo by jednoduché šoupnout všechny podobné předělávky do kategorie povrchních projektů. Vždyť tu byly i originální přepisy, třeba Moucha od Davida Cronenberga, Věc Johna Carpentera a pokud opustíme žánr fantastiky, pak je za jeden z nejlepších remaků všech dob považováno Sedm statečných. Od těch časů však uběhla spousta vody a dnes jde hlavně o sázku na (často imaginární) jistotu, o princip známých značek, které mají zamáznout prohlubující se finanční ztráty filmových studií. Pojďme si tedy zrekapitulovat úspěšnost těch nejnovějších a podívat se, jaké lahůdky nám chystají američtí filmaři na příští roky.

Hněv Titánů

Co takový sequel k remaku? Souboj titánů dostal novou tvář v roce 2010 a byl důkazem toho, že speciální triky atmosféru nenahradí a že se nedokonalé příběhy s oblibou balí do celofánu z rychlých střihů a akce. Pokračování má výhodu v tom, že se nehlásí ke klasice z roku 1981 a obsažené blbosti mu lze, i přes prznění staré řecké mytologie, s přivřením obou očí odpustit. Nicméně se mu podařilo vydělat alespoň dvojnásobek sumy, která byla od jeho produkce vložena (celkový výdělek 300 milionů dolarů).

Total Recall

Pokud se někdo těšil na to, že by se nové zpracování mohlo držet literární předlohy víc než jeho předchůdce, byl těžce zklamán. Šlo opravdu jen o remake, ze kterého se stal akční nášup s několika zajímavými nápady (např. cestování přes střed Země). Dokonce se ani neodehrává na Marsu. Režisér postrčil do popředí postavu manželky hlavního hrdiny, čímž se začal podobat Paulu W. S. Andersonovi, který sérii Resident Evil točí snad už jen proto, aby měla Mila Jojovichová v čem hrát (Kate Backinsalová je manželkou režiséra Lena Wisemana). Film dokázal vydělat nějakých sedmdesát milionů dolarů.

Dredd

Zdálo se, že tento film špatně dopadnout nemůže. Přechozí zpracování se Sylvestrem Stallonem bylo podprůměrným i v porovnání s ostatními svalovcovými kousky, ale kupodivu se žádnou zápalnou jiskru nepodařilo vykřesat ani ve verzi s Karlem Urbanem – klišé, drsňácké hlášky, zpomalené záběry a dohady, jestli má lepší spodní čelist Urban nebo Stallone. Scénáristé vycházeli jen z původního komiksu, tudíž nejde o čistokrevný remake, ale všichni ho za něj automaticky považují. Přestože ze všech tří uvedených snímků sbíral nejlepší hodnocení, skončil s přibližně dvaceti miliony dolarů v mínusu.

Pokud vás zajímá, co se bude dít letos, na stránkách XB-1 se už objevily informace o novém přepisu Carrie a Evil Dead. Do dvou let jsou ale naplánované další předělávky, jejichž originály mají kultovní postavení. Očekávajte tedy RoboCopa, Highlandera, supermanovský restart Muž z oceli, Šíleného Maxe, Hřbitov domácích zvířátek (který bude dělat producent Transformerů – už se vám začíná dělat špatně?) nebo dětský Nekonečný příběh (který produkuje mimo jiné Leonardo DiCaprio).

Co za tím vším stojí? Jednak výše zmíněná hra na jistotu vycházející z logiky, že starý film předělaný pro mladou generaci diváků je vlastně nový film. Určitě v tom hraje roli i úspěšnost snímků založených na tom, co už lidé znají, např. knižních sérií jako Harry Potter nebo Twilight. Pirátství ve velkém způsobuje studiím ztráty, takže se nelze divit, že tolik snímků přichází ve formátu 3D se slabou nadějí, že tohle doma ještě diváci nemají a rádi si zaplatí. Dalším důvodem může být trend mířit na mezinárodní trh. Záměrně se otupují všechna místní specifika a zůstane pak hrubá, až primitivní scenáristická stavba, na kterou se šroubuje opepřená akce a hezké vizuální efekty. Kritických ohlasů na tento obchodní přístup se ozývá čím dál víc. Na druhou stranu, kdyby tyto filmy nevydělávaly, Hollywood by je netočil. Ale to už bychom se vrhli do debat na téma konzumování čehokoli, hlavně, když je to naservírováno až pod nos…