Země, habitat N-n-York, 27. století. Lidstvo osídlilo většinu sluneční soustavy i několik kolonií u jiných hvězd a navázalo styky s několika mimozemskými civilizacemi – včetně Össe, domova lukrativních technologií, jediného zdroje rychlého mimoprostorového cestování a přísné teokracie vyžadující oběti na životě, proti které byla dávná moc veškerých pozemských církví k smíchu. Poslední bod nemusí většinu pozemšťanů vůbec trápit. Össeany jen zřídka potkají na ulici, nikdy s nimi nemusí jednat a přesto mohou využívat veškeré výhody importovaných technologií. To se ovšem netýká Lucase Hildebrandta, ten Össe zná až příliš dobře. Poznal je na vlastní kůži. A ačkoli by s ní nejraději už neměl nic společného, Össeané strkají své nepřehlédnutelné nosy všude a vyhnout se jim nemůže. Může si jen vybrat: Jít proti nim a riskovat vše nebo vše přehlížet jako mnozí ostatní?

Jantarové oči, první část pentalogie Mycelium, je po rozšířeném druhém vydání Na pomezí Eternaalu a několika povídkách (např. Lunapark Luna) dlouho očekávaným návratem Vilmy Kadlečkové do jejího argenitového univerza (Meče Lorgan, Stavitelé věží, Na pomezí Eternaalu). Ovšem znalost předchozích děl není podstatná a bude pro čtenáře pouze vítaným bonusem, v tomto ohledu odhoďte veškeré obavy. Román totiž zavádí čtenáře téměř na samý začátek historie tohoto světa, kde hrají zcela zásadní mocenskou roli psychotronické schopnosti. Ačkoli běžně si na psychotroniku (telepatii, telekinezi, levitaci aj.) v jinak čisté science fiction příliš nepotrpím, protože ji považuji za fantasy rekvizitu, Jantarové oči ji nepoužívají jen jako pouhou pomůcku pro ozvláštnění prostředí, ale jako nezbytný a zajímavě pojatý středobod děje. Svět série je na ní do značné míry vystavěn – a to logickým, konzistentním způsobem s vnitřně funkčními pravidly.

Na své si v prvním dílu Mycelia přijde do určité míry každý, ať už miluje spletité mocenské intriky, politické krize a skandály, záhadné mimozemšťany, ironický styl a vypointované dialogy, střet skeptického a fanatického myšlení, uvěřitelné silné emoce, souboje, nebo akční honičky; v Jantarových očích se to vyskytuje vše – a v každém případě velmi dobře zvládnuté. Zdaleka nejlépe ze všeho umí ale Vilma Kadlečková postavy. I ta nejmenší vedlejší postava působí tak živě, jako byste vedle ní odmalička vyrůstali, a především ty hlavní jsou napsány jednoduše bravurně. Lucas Hildebrandt je vykreslen opravdu do hloubky, ovšem další aktéři příběhu mají na rozdíl od čtenářů jen málokdy možnost poznat jeho osobnost skrytou pod krustou cynismu, jenž je občas větší než u Andrey Cortové, Samuela Elánia, Ricka Deckarda a Johannese Cabala dohromady. Inu, ten, kdo má podobně jako já slabost pro podobně cynické postavy, si Lucase určitě velmi rychle oblíbí. Dokonce i dávno mrtvé postavy objevující se jen chvilkami ve vzpomínkách ostatních – například Lucasův otec Giles Hildebrandt – působí, jako byste je znali celá léta (byť třeba ne za úplně přátelských vztahů – což je tím činí ještě zajímavější).

Musím přiznat, že už dlouho jsem nečetla o postavách, kterým bych natolik dokázala věřit každé jejich slovo, každé gesto, každou myšlenku; v tomto směru jsou Jantarové oči skutečným požitkem. Druhý nejsilnější klad pro mě představovala kultura Össeanů: fascinující, pro člověka z evropského kulturního kontextu těžko pochopitelná, odpudivá a přitažlivá zároveň. Její líčení nikde nesklouzlo ke zjednodušujícímu popisu stereotypu; Össeané nejsou jen trochu jinak vypadající lidé, obvyklé klišé mimozemšťana, ale jejich hodnoty, smýšlení i schopnosti se liší i od lidských náboženských fanatiků, což je přirovnání, které občas čtenáře nevyhnutelně napadne. Nic ale není tak jednoduché; Össeané nejsou jen zlí nebo dobří, fanatičtí nebo skeptičtí, chytří nebo hloupí, ambiciózní nebo skromní. I každá össenská postava je vylíčena tak, že si ji nelze splést s jinou – a přitom snad zapomenout na to, že není člověk.

Mohla bych pokračovat dalšími prvky, které se mi líbily – nejednoznačnost situací, gradace příběhu… Ale však vy už jste si stihli udělat obrázek. Mycelium má kromě už zmíněných kladů (ač jsem se jako zodpovědný recenzent snažila najít a vypíchnout zřetelné chyby, nepodařilo se) ještě další nespornou výhodu: Pentalogie je už hotová, nehrozí úmorné čekání na dopsání dalšího dílu; jediný, koho by případně bylo třeba urgovat, je tentokrát nakladatel (ale buďme vůči nim hodní, zaslouží si to). Další díly se snad začnou objevovat brzy – a za sebe mohu říci, že se na ně velice těším.

Vilma Kadlečková: Mycelium – Jantarové oči

brožovaná, obálka Tomáš Kučerovský, 316 stran, 348 Kč, vydá Argo 28. června 2013

Poznejte víc:

Mycelium – triumfální návrat Vilmy Kadlečkové? (ukázka)

Na slovíčko se spisovatelkou Vilmou Kadlečkovou (rozhovor)

Internetové stránky projektu Mycelium (web)