Střet králů pod ocasem komety (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Sobota 3 března 2018 19.30

Válka o Západozemí, kterou americký spisovatel G. R. R. Martin rozehrál ve fantasy románu Hra o trůny, směřuje k první krizi představované sérií bitev mezi jednotlivými aspiranty na královský trůn. Název dalšího pokračování, Střet králů, je příznačný, uchazeči o vládu nad celou říší jsou hned čtyři. Dominantní střetnutí, jemuž je věnována většina pozornosti, představuje dobývání Králova Přístaviště. Zde na Železný trůn usedl Joffrey Baratheon, třináctiletý následník krále Roberta. Jeho nárok na vládu nad celou říší je ovšem zpochybňován hned z několika stran, nejvýrazněji pak jeho strýcem Stannisem. A je to právě Stannisova armáda, která míří ke Královu Přístavišti, aby se jej pokusila dobýt a nahradit Joffreyho na trůnu svým velitelem. Kromě Stannise se za krále prohlašuje i jeho mladší bratr Renly a zapomínat nesmíme ani na Robba Starka, dědice Zimohradu a krále Severu.

Starkům je ale tentokrát věnováno výrazně méně pozornosti než jejich konkurentům v boji o královský trůn, jistě jde jen o dočasný jev a Robbovy chvíle v dalších svazcích ságy ještě přijdou. Kdesi na dálném jihu navíc spřádá své plány na návrat do Západozemí mladá paní draků Daenerys, která nepochybuje o svém dědickém nároku na trůn, a za severní Zdí zas vládne Mance nájezdník, jehož pozornost se také stále více upíná k Sedmi královstvím. To je tedy zhruba pozice, ve které se Martinovy figury nacházejí v úvodu druhého svazku ságy Písně ledu a ohně a čtenář může být jen zvědav, jakým způsobem a kam povedou osudy hlavních postav.

Válka bude dlouhá a krvavá…

Vyprávění se odehrává ve stínu rudé komety, jejíž chvost je zmíněn hned v prologu a v průběhu celého románu se na něj občas naráží. Jde samozřejmě o smysl, který kometě přisuzují jednotlivé postavy. Nejčastěji je vnímána jako znamení, ovšem výklad tohoto symbolu se už značně různí, zpravidla podle zájmu toho, kdo se nad ním zamýšlí. Uchazeči o trůn tak vnímají rudý ocas komety jako potvrzení oprávněnosti svého nároku na vládu, samozřejmě každý toho svého. Obecně ale platí, že je kometa symbolem změny, tou může být buď pozvolna přicházející zima, nebo třeba válka, která po kratším období relativního klidu, zaručeném sjednocením Sedmi království pod jeden trůn, opět hrozí v plné síle vypuknout.

Jak už víme z prvního svazku, když pánové hrají svou hru o trůny, chudí krvácejí, a právě krveprolití může kometa představovat. Nositelem změny ovšem mohou být i síly, které zatím stojí na okraji pozornosti obyvatel Západozemí, tedy zdivočelé hordy Manceho nájezdníka, pokud by se jim podařilo prorazit Zeď, nebo Daenerys, která má kolem sebe sice jen pár věrných, ovšem zároveň je paní tří draků, zrozených v závěru předchozího svazku. To z ní dělá potenciálně nejmocnější postavu celé přetahované o Železný trůn, byť zatím zůstává v pozadí. Je pravda, že pozornost věnovaná kometě postupně slábne a ve druhé části románu už je zmiňována pouze sporadicky, přesto patří k hlavním motivům, dokreslujícím celé dílo.

Rozhodující bitva se blíží

Martin opět používá svou metodu neviditelného režiséra, precizně představenou již v prvním svazku. Přenáší vypravěčskou pozornost mezi několik postav, jejich prostřednictvím tak může sledovat vývoj děje na nejrůznějších místech svého světa. Důsledně zároveň zachovává od svých hrdinů odstup, jeho tón je vždy chladně popisný, bez emocí či nějakého citového zabarvení. Je pravda, že tento styl v některých případech vede k až přílišné plochosti a z ní pramenící menší zajímavosti, takových míst je ale málo. Většinou je napětí tak mistrně nadávkované a sledovaný děj natolik strhující, že čtenáře plně pohltí a nedovolí mu vydechnout. Ať již sledujeme příhody rozporuplného Tyriona, ambicemi hnaného zneuznaného Theona nebo třeba na Zdi působícího strážce Jona Sněha, vždy je to především zvědavost, která nás nutí hltat další a další stránky.

Martinovo literární jeviště je plné nejrůznějších intrik, zrady a nestálosti. Lordi a drobná šlechta přísahají věrnost vyvoleným adeptům koruny, v případě nepříznivého výsledku bitvy pro ně ovšem není nejmenší problémem věnovat svůj meč do služeb konkurenta. Výsledkem je tak řada rychle se měnících aliancí nestálého složení, klíčová je schopnost plánovat a intrikovat. Takovou oplývá zejména Tyrion Lannister, užívající si roli místokrále mladého synovce Joffreyho, případně některý z jeho společníků v čele s eunuchem Varysem. Jejich věrnost Tyrionovi je ovšem jak jinak než hodně pochybná a nespolehlivá. Z opačné strany jde na věc neústupný Stannis Baratheon. O svém nároku nepochybuje, sílu pak opírá o nové náboženství. Rudá kněžka je mu hlavním rádcem, po obřadném spálení starých božstev je její pozice takřka neotřesitelná, přesto je coby žena nakonec z tažení konzervativním Stannisem odvolána. Ve střetu umanutého Stannise a mladičkého Joffa, ve skutečnosti ovšem spíše loutky své královské matky Cersei, se rozhoduje o osudu Králova Přístaviště a tím i celého Západozemí.

Draci jako znamení probouzející se magie

K zajímavým aspektům celého díla patří i magie, respektive způsob, jakým s kouzly Martin pracuje. V prvním svazku se zdálo, že magie je už na odchodu ze světa, objevovala se především v mytických historkách z dávnějších dob. Ovšem v závěru Hry o trůny se zrodili draci, a právě jejich přítomnost ve světě je jakýmsi indikátorem toho, že kouzla opět začínají působit. Tyrion k obraně přístavu použije divoký oheň, dávnou alchymistickou zbraň. Její účinnost pravděpodobně právě díky existenci draků, byť zatím západním zemím utajeným, dramaticky vzrostla. Podobných magických projevů je na stránkách Střetu králů rozeseta celá řada, stačí vzpomenout na Aryu a jednoho ze tří vězňů, které zachránila. Zkrátka spolu se zimou a válkou se blíží i kouzla, v minulých letech ze světa postupně mizející a zapomínaná. Magie se propadla do světa legend, podobně jako draci, a jsou to právě tato navýsost magická stvoření, která ji přináší zpět.

Střet králů je druhým dílem velkolepého, byť zatím nedokončeného cyklu Písně ledu a ohně. Popularitu této sáze samozřejmě zaručuje i úspěšné televizní zpracování, v žádném případě to ale není ten případ, kdy průměrnou látku pozdvihne až převod na obrazovku. Ta je jistě dostupnějším a všudypřítomným médiem, základ ovšem leží ve skvělých knihách, kterými si G. R. R. Martin podmanil svět fantasy literatury dávno před tím, než někoho napadlo seriál natočit. Série se v českém překladu nedávno nově ujalo nakladatelství Argo, které má v plánu znovu přeložit kompletní řadu všech dosud vydaných svazků, možná se tak dočkáme i těch autorem prozatím pouze slibovaných. K rychlému tempu vydávaných překladů by mělo přispět i rozdělení práce mezi více překladatelů, ve Střetu králů přišla řada na Dominiku Křesťanovou. Snad tedy Argu dosavadní elán a nadšení ohledně této řady vydrží a my se vytouženého kompletu přece jen dočkáme.