Odvážný projekt přibližující zapomenuté…

Autor Petra Slováková-Dostálová | Aktuality | Pondělí 2 listopadu 2015 9.11

Ve fantastice se občas setkáváme i s kvalitními projekty, které si kladou za cíl připomenout kořeny žánru. Antologie Svědkyně zítřka, kterou letos vydalo nakladatelství Albatros Plus, mezi takové projekty určitě patří, byť neposkytuje zábavu pro širokou čtenářskou obec, ale spíše náročnější čtení pro opravdové fajnšmekry. Už v loňském roce jsme se mohli setkat s obdobným projektem, tedy se sbírkou strašidelných duchařských historek pod názvem Svědkyně temnot, která by se dala označit za neméně pozoruhodnou. Svědkyně zítřka nám oproti tomu přinášejí pohled na ženami psanou science fiction 19. a počátku 20. století. V čem jsou jiné a co nabízejí svým čtenářům?

Pod rukama zkušeného editora Mika Ashleyho (Extrémní science fiction aj.) se sešlo celkem čtrnáct příběhů. Výběr je to pečlivý, rozmanitý a každý by si zde měl najít to své. Vybrané vědeckofantastické příběhy možná budou některým čtenářům neuvyklým na četbu starší literatury připadat spíše komorní a na hony vzdálené dnešní produkci, ovšem právě v tom se skrývá síla této knihy. Příběhy dokonale splňují to, co čtenář čeká od science fiction, přestože tu nenajdete pompézní vesmírné bitvy. Většina autorek se ponořila do bádání neprozkoumaných vědeckých možností a představ o budoucnosti. I dnes si tedy můžeme plně vychutnat patinu starých časů a dostane se nám poutavého vhledu do tehdejší společnosti, jejího uvažování i běžného života okrášleného netradičními a mnohdy podivnými událostmi. Autorky se samozřejmě zaobírají rovněž filosofickými myšlenkami a tajnými lidskými touhami, z nichž některé známe z klasických soudobých románů.

Setkáme se tak s tématy jako nesmrtelnost (Mary W. Shelleyová: Smrtelný nesmrtelný), neviditelnost (Greye La Spina: Nejdůležitější přísada), cena za věčné mládí (Clotilde Gravesová: Dítě lady Clanbevanové), ale i se strašidelnějšími experimenty (L. T. Meadová: Modrá laboratoř) ba dokonce i s problematikou různých astrálních sfér a jiných světů (Mary E. Wilkinsonová Freemanová: Pokoj pro služku). Nechybí ani obvyklé otázky týkající se technologického pokroku a toho, co z člověka dělá opravdového člověka. Některé povídky sice nejsou stylově úplně vytříbené, ale často tento nedostatek vyvažují originalitou a nápaditostí. Mnohá díla upozorňují na závažné problémy, které by nám mohla způsobit věda, jiné jsou oproti tomu psány s nadhledem a specifickou dávkou humoru. Nutno dodat, že Svědkyně zítřka jsou knihou vhodnou především pro ty, co umí nad příběhem uvažovat, nejde jim pouze o zábavu a nevadí jim složitost textu. Příběhy odpovídají době a jejímu způsobu psaní, je tedy nutné počítat s určitými typickými znaky, jako je například pomalejší tempo vyprávění či důraz na budování atmosféry.

Albatros Plus má velkou zásluhu na tom, že u nás vycházejí mnohdy opomíjená díla, a patří jim za každý takovýto projekt velký dík. Pevně doufám, že v tomto svém snažení budou pokračovat i nadále, a že se setkáme s dalšími podobnými a neprávem zapomenutými světovými autory. Antologie Svědkyně zítřka je navíc nadmíru hezky zpracovaná – v tvrdých deskách s přebalem a opatřena jak zajímavou předmluvou editora, tak i ilustracemi Milana Malíka. Svědkyně zítřka nám ukazují, že ženy v literatuře 19. a 20. století sice netvořily v takovém počtu jako jejich mužské protějšky, nicméně existovaly a jejich význam byl pro vývoj žánru podstatný. Stejně tak byla jejich díla kvalitativně srovnatelná s díly tehdejších autorů, a proto není třeba přistupovat k této knize s předsudky a strašáky v podobě tzv. ženského psaní. Odměnou vám bude nemalý podíl originality a specifického pohledu na danou problematiku. Pokud tedy nehledáte u knihy prvoplánovou zábavu, ale chcete proniknout do hlubších sfér až ke kořenům vědecké literatury, vřele vám knihu doporučuji. Svědkyně zítřka mají i dnešnímu čtenáři co nabídnout a rozhodně stojí za pozornost.