Paranoia, snění a Autorita (recenze)
Román Jeffa VanderMeera Anihilace se v zahraničí i u nás dočkal obrovského kritického i čtenářského ohlasu a lze navíc předpokládat, že zájem čtenářů ještě vzroste po uvedení chystaného filmu režiséra Alexe Garlanda s Natalie Portmanovou v hlavní roli do kin. Fantaskní, chvílemi až hororová výprava do tajemné Oblasti X přiměla nejednoho čtenáře zatajit dech a útlý svazek nepustit z rukou před dočtením. VanderMeer se k Oblasti X, jejíž potenciál zdaleka nevyčerpal, rozhodl vrátit v navazujících svazcích Autorita a Akceptace. V česky nedávno publikované Autoritě se ovšem přímo do Oblasti X znovu nepodíváme – místo toho zůstaneme na opačné straně hranice, v organizaci Jižní Zóna dohlížející na záhadnou oblast po několik desetiletí…
Poté, co předešlá ředitelka při poslední výpravě zmizela v Oblasti X, získává Jižní Zóna nové vedení: Johna Rodrigueze zvaného jednoduše „Šéf“. Ten se na místě setkává s přijetím od lhostejného až po vysloveně nepřátelské. Zároveň se musí popasovat s výslechy přeživších členek výpravy, které se z expedice zvládly vrátit. Proč si téměř nic nepamatují – nebo snad něco úmyslně tají? Zatajuje něco i ředitelčina nepřívětivá zástupkyně? Čeho se ředitelka bála? Sleduje Šéfa někdo? Dosadila ho tam politicky vlivná matka z nějakého důvodu, o kterém mu neřekla? Jsou lidé v Jižní Zóně tím, kým se zdají být? A… je jím on?
Už z nastíněných otázek musí být jasné, že se nejedná o přímočaré čtení. VanderMeer v Autoritě obdobně jako v Anihilaci sází především na atmosféru, obraznost a sílící pocit neklidu. Román na rozdíl od předchozího dílu postrádá cizí, nezemské kouzlo Oblasti X, čímž by mohl některé čtenáře toužící právě po něm zklamat, ale na druhou stranu zodpoví některé otázky o samotné oblasti i dřívějších expedicích. Zásadní je si jej přečíst až se znalostí předešlého svazku – bez ní se téměř jistě budete místy ztrácet a nedoceníte atmosféru či chvílemi podivné jednání postav. Právě Šéfovo smýšlení či chování vědců z Jižní Zóny vám možná bude připadat zvláštní a obtížně uvěřitelné, ale v příběhu má své místo a hladce navazuje na odhalení z Anihilace.
Po výpravě do neznáma a hlubin přírody jde nicméně o velkou změnu – od divočiny odtržené kancelářsko-špionážní prostředí možná nesedne každému, kdo si zamiloval předchozí svazek trilogie. Románu by možná slušel maličko kratší formát, což by přispělo k ještě hustší atmosféře a silnějšímu dopadu, nicméně VanderMeer i tentokrát odvedl dobrou práci. Podařilo se mu zajímavě vykreslit současně velmi „odosobněné“ postavy a z napohled fádní vládní agentury stvořit místo fascinace, paranoie, napětí až hororu: místo, kde se významy slov přelévají, sny se stávají skutečností a někdy nevíte, kam se vám ztratil celý den.
Pokud vám snad začátek přijde příliš pozvolný a prostředí příliš sterilní, rozhodně se nenechte odradit; čeká na vás sladká odměna. Možná zatajíte dech už při prvním rozhovoru Šéfa s bioložkou navrátivší se z expedice, možná v popisech ředitelčina stolu či organizace výprav poznáte vlastní zkušenosti ze státního i korporátního prostředí přenesené do lehce surreálního světa, možná vám při Šéfově výpravě do ředitelčina domu či tajných zákoutí Jižní Zóny začnou v plíživé hrůze vstávat vlasy na hlavě. Atmosféra je rozhodně nejsilnější devizou Autority a kulminuje závěrem, po němž se nebudete moci dočkat závěrečného dílu trilogie. V něm bude odhalena minulost tajemného majáku v Oblasti X, životní příběh ztracené ředitelky i osud Šéfa a bioložky. Tak originálních a zajímavých science fiction jako trilogie Jižní Zóna není mnoho, takže pokud máte právě na něco podobného chuť, rozhodně se do VanderMeerových románů pusťte.
Jeff VanderMeer: Autorita
vázaná, překlad Pavel Bakič, obálka Pablo Delcan, 304 stran, 298 Kč
Související odkazy:
Vstoupíte do záhadné Oblasti X? (ukázka)
Vydejte se na výpravu do Oblasti X (recenze)
Veletržní novinky 2017: ARGO (ukázky)
1 887 zobrazení | Zobrazit všechny příspěvky autora
Oproti prvnímu dílu je Autorita opravdu pozoruhodný obrat – v prostředí, ve stylu i v rozsahu. Román nenudí ani v nejmenším, ale dovedl mě přivést do stavu polospánku, kde nebylo úplně jasné, co je skutečnost a co jen sen (kvůli čemuž je takřka dvojnásobný počet stran ve srovnání s Anihilací podstatný).