Druhý návrat do Impéria Rádč (recenze)

Autor Jiří Kelbl | Aktuality | Čtvrtek 22 února 2018 9.00

Space opera Ve službách Milosti uzavírá novátorskou a v zahraničí opěvovanou trilogii Rádčské říše americké spisovatelky Ann Leckieové. Nakladatelství Plus nám ji kompletně naservírovalo v průběhu necelých dvou let, za což samozřejmě patří všem zúčastněným dík a uznání. Obzvláště v tomto případě, kdy jde o prózu poměrně komplikovanou a zároveň vzájemně úzce provázanou, je svižné tempo vydávání českých překladů výrazně ku prospěchu věci.

Hrdinkou románové trilogie je Breq, před tisíci lety umělá inteligence lodi Spravedlnost Toren, po jejím zničení však pouhý jedinec, do kterého bylo vědomí Spravedlnosti Toren částečně přeneseno. Každá bojová loď Rádčského impéria totiž využívá takzvané perifery, lidská těla bez vlastní vůle, propojená s mateřskou lodí a sloužící lodní inteligenci jako nositelé jejích rozhodnutí. Breq byla původně právě takovým periferem Spravedlnosti Toren, nyní je z ní jedinec uvězněný v lidském těle, který si musí poradit jak s dosud nepoznanými omezeními fyzické existence, tak ukojit svou touhu po pomstě.

Ve službách Spravedlnosti, úvodní kniha trilogie, vypráví o postupném odkrývání skutečnosti a především předkládá zjištění, že za zničením Spravedlnosti Toren stála sama její vládkyně, prakticky nesmrtelná císařovna Rádče Anánder Mianáj. Ta ohromné impérium mnoha slunečních soustav řídí prostřednictvím většího množství tělesných manifestací, nesoucích její vědomí. V průběhu předchozích staletí ovšem došlo k jistému rozštěpení Anánder, v císařském paláci vlastně zuří válka dvou podob císařovny. Liší se v názoru na další směřování říše, jedna Anánder chce pokračovat v anexi dalších a dalších slunečních soustav, druhá Anánder upřednostňuje stabilizaci a chce se soustředit na udržení míru s tajemnými Presgery, záhadnou a velice mocnou rasou nelidských bytostí. Právě agresivnější tvář císařovny stojí za zničením Spravedlnosti Toren a stává se tak terčem hněvu Breq.

Klíčové otázky identity…

Z výše řečeného je patrné, že v případě Ve službách Milosti nepůjde úplně o jednoduché čtení. Což ostatně znalce prvních dvou dílů nemůže nijak překvapit, ostatní by se do této knihy jistě neměli pouštět dřív, než přečtou první dvě. Román totiž pokračuje víceméně přesně tam, kde předchozí skončil, a díky řadě návazností opravdu není určen k samostatnému čtení.

Důvody jisté čtenářské obtížnosti příběhů o Impériu Rádč jsou především dva. Tím prvním je důsledné trvání na stírání genderových rozdílů, postavy se vždy oslovují v ženském rodě a stejně tak jsou i popisovány. Skutečné pohlaví vystupujících osob tak neznáme a můžeme se jen dohadovat, kdo je muž a kdo žena, případně, zda má ještě dělení na dvě pohlaví v lidském rodě smysl. Příběh se totiž odehrává s největší pravděpodobností v naší budoucnosti, byť závratně vzdálené, a mohlo se stát, že člověk během těch tisíců let tuto základní dualitu nějakým způsobem ztratil či potlačil. Každopádně vždy, když se mluví o živém tvoru, používá se zájmeno „ona“, „on“ je vyhrazen pouze pro neživé věci. V prvním díle šlo samozřejmě o převratnou novinku, která k sobě automaticky strhla většinu pozornosti, ať už souhlasné či kritické. Jde ale především o věc zvyku a v dalších pokračováních tento jev nijak zvlášť rušivě nepůsobí.

Druhou překážkou snadné čtenářské přístupnosti je častý výskyt umělých inteligencí a jejich komunikace, ať už vzájemná nebo s ostatními jednotlivci. Zde je opravdu nutné číst pozorně a hlídat si, kdo s kým zrovna mluví a také kde, třeba pro Breq napojenou na vševědoucí UI lodě Milost Kalr a její perifery nepředstavuje problém vyskytovat se vlastně na více místech najednou. To situaci činí někdy poněkud nepřehlednou, je to ale záměrná součást autorského stylu. Ostatně otázky identity patří v této trilogii k těm klíčovým, ať už jde o Breq, nesoucí si v sobě zkušenost vesmírné lodě, nebo vládkyni Anánder, kterou rozštěpení mezi více těl dovede až k sebedestruktivnímu šílenství.

Karty jsou rozdány…

Začátek třetí knihy zastihne Breq i s posádkou na palubě kosmické lodi Milost Kalr v soustavě stanice Athoek. Na té se odehrávala většina děje Meče a příliš ji neopustíme ani nyní. Je třeba dále řešit politickou situaci na stanici, poznamenanou napětím mezi různými rasami obyvatel, objevují se také dvě nové postavy.

V úvodu staniční ostraha v Podzahradách, známých z předchozího dílu, objeví tajemného Sféna, který se stane hostem Breq a postupně je v něm odhalen perifer kosmické lodě, číhající kdesi za kosmickou Bránou soustavy. Druhým přírůstkem je presgerská tlumočnice, která přichází ve stopách své kolegyně, kolem jejíhož úmrtí se točila zápletka Meče. Breq se tedy nachází v poměrně delikátní situaci, kdy je třeba se zástupkyni mocné presgerské říše (do rolí tlumočníků si Presgerové klonují lidské bytosti) jednat tak, aby nebyl rozpoután konflikt, jenž by nejspíš pro Rádč nedopadl dobře. Především ale do Athoeckého systému míří sama Anánder Mianáj, respektive jedna z jejích frakcí, která má spadeno přímo na Breq. To je tedy způsob, jakým jsou karty rozdané, a závěrečná partie celé ságy může začít.

Vedle zmíněných filozofických otázek ohledně identity některých postav a způsobu, kterým na jejich charakter dopadají specifika sdíleného vědomí, se autorka věnuje otázce spravedlnosti, pojaté z etického hlediska. Rádčové si v dlouhé minulosti zvykli podrobovat celé sluneční soustavy a z jejich původních obyvatel, tedy těch, kteří mnohdy nelítostnou anexi přežili, dělat další občanky (ve smyslu Rádče). Zdánlivě jde tedy o způsob, jakým se eliminují rasové rozdíly a třenice, neboť se všechny rozdíly mažou a vedle sebe stojí jen rovnocenné občanky. Že tento koncept může fungovat jen na papíře je zjevné, konečně dalším z řady důkazů jsou i nedávné třenice na stanici i planetě Athoek, které měly rasový i náboženský základ a byly popisované ve druhém svazku.

Impérium Rádč má tedy na rukou krev nejen díky samotným anexím, ale i následným situacím, které vytvořilo. Nefalšovaný kolonialismus v podání mocné říše je samozřejmě pragmaticky nenapadnutelný, ovšem z hlediska morálky a spravedlnosti to je už něco jiného. Ostatně právě tento rozpor vede ke klíčovému konfliktu celého díla, tedy rozdělení císařovny na znepřátelené frakce. O spravedlnost jde i v konkrétním příběhu Breq, která nikdy nepřestala cítit křivdu za osud Spravedlnosti Toren a ta je jejím hnacím motorem v boji proti císařovně ve všech dílech série.

Tradiční vesmírné dobrodružství!?

Vysokou literární úroveň díla potvrzují mimo jiné i jednotlivé postavy, kterým Leckieová věnuje svou pozornost. Vedle samotné Breq, ukřivděné, pochybující, a přesto stále nezlomené, je to i poručice Seivarden. Kdysi dávno důstojnice na Spravedlnosti Toren, později kapitánka jiné lodě. Po jejím zničení byla hibernována na zhruba tisíc let, po probuzení zjistila, že vše ztratila. Nejen loď, ale i jméno, v minulosti šlo o členku slavného rodu, nyní je doslova nikým. Stane se závislou na droze kíf a v pádu až na dno ji zastaví Breq, která na ni narazí hned v úvodu prvního dílu. Od té doby jsou jejich osudy opět svázané a zajímavým způsobem odráží jedna druhou. Obě zlomené starou křivdou, zatímco však Breq dokáže po většinu času držet hlavu nahoře a jít za svým cílem, Seivarden až příliš často podléhá vlastní labilitě. Přesto je to nakonec ona, kdo se vydává v závěru románu splnit ten nejtěžší úkol.

Ve službách Milosti důstojně završuje celou trilogii, Leckieová v ní rozehrála de facto tradiční vesmírné dobrodružství, odvyprávěné ovšem za pomoci ambiciózních literárních postupů, díky kterým převyšuje řadu svých konkurentů. Daní je pak jistý stupeň čtenářské náročnosti, pokud ale preferujete přemýšlivější literaturu před přímou akcí, tak není váhání na místě. Důkazem je koneckonců i pestrá sbírka ocenění, získaných jednotlivými svazky, investice do nevšedního způsobu vyprávění se zkrátka autorce bohatě vyplatila.