Venušané, Saturňané, Marťané… (I)

Vedle smyslných Elohím, které nám zprostředkoval „kontaktér“ Raël, působí tito Vesmírní lidé velice nevýrazně. Dalo by se říci až nemastně neslaně. Je jich ale opravdu hodně. Jsou přirozeně krásní. Vlastně tak přirozeně až neskutečně. Nenosí šperky, vypadají mladě, jsou mírní, moudří, hodní. Nekouří, nepijí, ale co se týče nábytku, mají vysoké nároky. Staví na planetách Sluneční soustavy obrovské lodě a mají se rádi. Shodují se, že jediná dobyvačná a nepřátelská civilizace ve Vesmíru je ta lidská. Ovšem tyto ušlechtilé bytosti jsou tak moc ušlechtilé, že by se raději zabily, než by někomu ublížily. A to i v případě, že by se jednalo o nejposlednějšího mizeru na Zemi. Otázkou tedy zůstává, zda jsou obyvatelé okolních planet skutečně tak životaschopní, za jaké se považují.

Nicméně se i mezi těmito lidmi naházejí poněkud rozumnější jedinci, kteří jsou nazýváni „Mistry“. Pomocí vyspělých technologií obklopili planetu Zemi zvláštním polem, které zabraňuje větším objektům v přiblížení, zároveň nás však dočasně uvěznilo tak, že ani nic většího od nás neodletí ven. Důvodem jejich kontaktu byl fakt, že lidstvu hrozí celosvětový jaderný konflikt. A pokud by skutečně propukl, museli by nám tito moudří mimozemšťané zabránit ve zničení Země. Pokud by tak neučinili, hrozilo by narušení rovnováhy ve Sluneční soustavě a to by byl opravdu malér.

Krásní obyvatelé okolních planet jsou ale velice znepokojeni tím, jak se lidé chovají, proto se snaží vysílat do lidských srdcí myšlenky míru a moudrosti, aby zároveň se Zemí ochránili i sebe. Telepatie je totiž podobná radiovým vlnám a jako komunikační prostředek je běžná, nejhojněji ji ovšem používají Venušané.

Prvním člověkem, který byl kontaktován těmito krasavci je Američan George Adamski (1891-1965). Tento polský imigrant vystřídal za svého života mnoho zaměstnání. Pěstoval a vyráběl mešní vína, otevřel si kavárnu, vyučoval, pozoroval hvězdy. V roce 1949 mu vyšel sci-fi román Pioneers of Space: A Trip to the Moon, Mars and Venus, který ale nebyl moc úspěšný. Dnes už je jen stěží dostupný. Poté prý několikrát pozoroval a vyfotografoval mimozemské lodě a napsal na toto téma knihu Flying Saucers have Landed (1953). V roce 1955 publikoval další práci Inside Space Ships, která z něj udělala skutečnou celebritu.

Díky této práci se s Venušany mohli seznámit lidé po celém světě. Adamski pořádal přednášky a byla mu udělena i audience u holandské královny. Bohužel ho ale v roce 1962 krásní mimozemšťané odvezli na Saturn, kde byl přítomen na meziplanetární konferenci, a jako příslušník značně zaostalého lidstva neporozuměl věcem, o kterých se jednalo. Jeho rozum ani organismus tuto dalekou cestu nezvládl, a tak jeho zprávě z konference na Zemi takřka nikdo nerozuměl. Lidé mu přestali naslouchat, a tak si krásní spoluobyvatelé Sluneční soustavy museli najít jiné, odolnější kontaktéry.

Zkusili to tedy s Marcelem Hometem (1897-1982), neúnavným záhadologem a archeologem. V roce 1963 vychází v Londýně jeho práce The Sounds of the Sun a později v roce 1965 On the trail of the sun gods. Vzhledem k tomu, že prosté popisy a reportáže přímo z nitra kosmických lodí lidstvo nenapravili, změnili taktiku a prostřednictvím M. Hometa začali znovu předkládat důkazy své existence. Nejednalo se ale ani o setkávání případně fotografování jako u G. Adamskiho, ale o seriózní dokazování z minulosti. Ačkoliv se Adamski s Hometem pochopitelně v mnoha věcech shodují, lidstvu byla tato argumentace lhostejná.

George van Tassel (1910-1978) potom nebyl tak nedůsledný. Věnoval se krásným mimozemšťanům poctivě. Nevíme ovšem, zda to nebylo díky nadanému a komunikačně zdatnému veliteli čtvrtého sektoru, průzkumné stanice Share, Aštarovi.

Aštar je osobnost pro meziplanetární vztahy skutečně významná. Nejenže udržuje komunikaci s pozemšťany na vysoké úrovni, našel si dokonce i velice schopného kontaktéra, kterým je ing. Ivo A. Benda. V dalším díle se tedy budeme jeho prostřednictvím dozvídat nejen fakta ze života Venušanů, ale také zjistíme, která díla žánrové literatury ve skutečnosti nejsou žánrová, ale jsou literaturou faktu.

Užitečné odkazy: http://bit.ly/myPvUC – Uvnitř vesmírných lodí

Tenká hranice fantastična: část první, část druhá, část třetí, část čtvrtá, část pátá