Tváře překladu aneb Rozhovory s překladateli je zajímavý cyklus článků, jenž se po úspěšném prvním kole znovu vrací na web XB-1 a objevuje se u nás opět každých čtrnáct dnů. Jako patnáctá nám rozhovor poskytla Olga Bažantová (nar. 1988), která vystudovala švédštinu, češtinu a historii. Překládá švédské detektivky a literaturu faktu a titulkuje filmy. Nedávno jí vyšel překlad knihy Yense Wahlgrena Stopařův průvodce po galaxii jazyků o fiktivních jazycích z fantasy a sci-fi filmů a literatury. Ve volném čase, kterého jí vzhledem k zaměstnání a péči o velmi aktivní dítě moc nezbývá, se dívá na seriály a hraje badminton, Dračí doupě a Star Wars X-Wing.

Co bylo tím podnětem, který tě vedl k tomu převádět literaturu do češtiny?

Studovala jsem švédštinu a češtinu, takže překlad byl od začátku jednou z možností, ale zpočátku jsem se do něj nijak nehnala, protože jsem si nebyla jistá, že mám švédštinu na takové úrovni, abych si na to mohla troufnout. Jistá si tím nejsem pořád, ale už si troufám. Nicméně kdybych měla vyzdvihnout jedno dílo, které ve mně poprvé vzbudilo nadšení z překladu a pro překlad, byly to silně intertextuální Cesty hada na skále od Torgnyho Lindgrena, které do češtiny geniálně přeložila Dagmar Hartlová.

Prozradíš nám, na čem právě pracuješ?

Na ničem. Loni jsem skoro celé léto strávila překládáním a slíbila jsem rodině i sobě, že letos nezazdím léto prací. V květnu jsem odevzdala překlad jedné detektivky a teď už skoro čtyři měsíce nic nepřekládám. Ale tohle období právě končí, za pár dní se pustím do překladu titulků k filmům na festival Severský filmový podzim. A taky začínám vyjednávat o vydání skvělé švédské teen urban fantasy, kterou jsem nedávno objevila a ráda bych ji přeložila.

Často se mluví o tom, že překládání literatury je v mnoha ohledech náročné, a honoráře přitom nebývají vysoké. Dokážeš se překládáním uživit?

Ne. Překládám proto, že mě to baví, udržuju se tak v mentální kondici a něco si tím vydělám, ale zatím jsem se neodhodlala udělat z překládání svůj jediný zdroj příjmů. Až/jestli jednou usoudím, že mě překládání uživí, tedy že mám neustálý přísun adekvátně ohodnocené práce (s důrazem na každé z posledních pěti slov), ráda se k tomu odhodlám, ale do té doby pro mě bude představovat jen (nevelký) přivýdělek.

Pokud bys dostala možnost přeložit si jakoukoli knihu, která by to byla?

Sny o růžích a ohni od Eyvinda Johnsona. Ale ve skutečnosti si vůbec neumím představit ten tlak a očekávání, jaké překladatel/ka zažívá při překladu knihy, kterou už někdy dřív někdo fantasticky přeložil – v tomto případě František Fröhlich před třiceti lety.

Pro nakladatelství Paseka jsi přeložila knihu švédského xenolingvisty Yense Wahlgrena Stopařův průvodce po galaxii jazyků, která se zabývá smyšlenými jazyky. Jak ses k překladu dostala a s kým vším jsi na něm spolupracovala?

Dostala jsem se k tomu vlastně náhodou, domlouvali jsme se s Pasekou na redakci jednoho překladu. Z toho nakonec sešlo, ale rovnou mi nabídli překlad Stopařova průvodce a já po něm nadšeně skočila.

Ohromně mi pomohla už druhá spolupráce s redaktorkou a překladatelkou norské fantastiky Jitkou Jindřiškovou a lektorem Jiřím Jelínkem, který se fiktivními jazyky odborně zabývá. A na výsledné podobě knihy mají podíl i další kolegové, například překladatel Star Wars Milan Pohl.

Wahlgrenova publikace má ohromný záběr – věnuje se desítkám knižních, komiksových, filmových i seriálových děl od antiky až po současnost. Pro překlad bylo asi potřeba dohledat spoustu citací a vůbec mít o těch knihách a filmech dost velké povědomí. Jak moc sis musela doplňovat přehled v dílech, kterým se autor věnuje? Překvapilo tě v tom množství knížek a filmů něco pro tebe nového, nečekaného?

Doplňovat si přehled jsem musela neustále, mnoho děl jsem samozřejmě znala, ale i když jsem viděla Star Wars desetkrát, stejně jsem si musela některé scény pouštět znovu a znovu. Stejně tak jsem důkladně pátrala například v Tarzanovi po slovech v jazyce mangani, místo překládání jsem se opakovaně začetla do Orwellova 1984, snažila se zachytit wakandská slova v Black Pantherovi a znovu jsem objevila tučňáka Pingu, který mě pronásleduje dodnes, protože se moc zalíbil mému synovi. Mimochodem, tahle neustálá nutnost dohledávání informací je jedním z důvodů, proč jsem tu tenkou knížku překládala tak dlouho. Moji pozornost každou chvíli odváděly všechny možné zajímavé a pro překlad nepotřebné informace, které jsem nacházela při hledání informací pro překlad potřebných. Věděli jste, že zlatá deska Voyageru obsahuje nahrávky v 55 jazycích? A slyšeli jste je? Já jo.

Při pátrání v knihách, v nichž se jazyky objevují, jsem si (znovu)uvědomila, jak obdivuhodně se s překladem smyšlených jazyků popasovali někteří čeští překladatelé. Kromě vynikajícího překladu Mechanického pomeranče, který vyhotovil Ladislav Šenkyřík, bych zmínila ještě důvtipné převody jmen v komiksech o Tintinovi z pera Kateřiny Vinšové. A taky přiznávám, že mě nadchly mnohdy dost bizarní postupy, které zvukoví designéři uplatňují při tvorbě mimozemských jazyků pro účely filmů a seriálů.

Jedna kapitola v knize se dotýká dothračtiny a valyrštiny, jazyků světa Písně ledu a ohně. Nové české překlady této románové ságy u nás vyvolaly trochu neprávem poměrně velké pozdvižení u čtenářů zvyklých na překlady starší, o dost méně kvalitní. Konzultovala jsi některé záležitosti i s fanouškovskou základnou nebo s překladatelkami a překladatelem, kteří pracují na sáze G. R. R. Martina pro Argo? Objevily se na tvůj překlad už nějaké reakce, ať už pozitivní, nebo negativní?

S redaktorkou a lektorem knihy jsme se shodli, že chceme respektovat nový český překlad. Výslednou podobu textu Stopařova průvodce jsem proto s týmem překladatelů Písně a ledu a ohně konzultovala. Je ale pravda, že mnohem větší prostor než v knihách dostávají fiktivní jazyky v seriálovém zpracování Hry o trůny, které je oproti knihám napřed. V případě transkripce slov z jazyků, které zazní jen v seriálu, bylo nakonec rozhodnutí na nás (redaktorce, lektorovi a mně), ačkoliv jsme se s týmem překladatelů Písně ledu a ohně samozřejmě poradili. Reakce na Stopařova průvodce jsou vesměs pozitivní a zatím jsem nenarazila na žádnou nelibost nad tím, že jsme upřednostnili nový překlad. Koneckonců autoři nového překladu na různých fórech a platformách opakovaně vysvětlili a obhájili svůj postup a fanoušci původního překladu snad ten nový vzali na milost.

Co pro tebe při překladu téhle knihy obecně představovalo největší výzvu, jaké byly ty nejzáludnější oříšky a jak jsi je rozlouskla?

Nesnadné bylo rozhodnutí o transkripci slov z fiktivních jazyků. S redaktorkou a lektorem jsme si stanovili nějaká pravidla a snažili jsme se jimi řídit, ale někdy to vzhledem ke zvyklostem přepisu konkrétních jazyků nebylo možné.

Asi největší výzvu nakonec představovala kapitola o jazyce týnů z Mechanického pomeranče. Původní jazyk týnů, který Anthony Burgess vytvořil, švédský jazyk týnů, který Yens Wahlgren popisuje, a český jazyk týnů jsou tři odlišné jazyky. Proto jsem tuhle kapitolu po domluvě s Yensem Wahlgrenem částečně přepsala, něco jsem vypustila, něco doplnila a použila příklady z českého vydání, abych kapitolu co nejlíp přizpůsobila českému čtenáři. Přesto jsem z toho měla zvláštní pocit, protože tak obrovský zásah do textu překladatel dělá opravdu jen výjimečně.

V některých případech jsem se ale radši obrátila na povolanější kolegy – jednalo se o překlady Tolkienovy básně Elbereth Gilthoniel, jedné huttské a jedné romské básně.

Kdyby ses mohla naučit jeden z fiktivních jazyků popisovaných ve Stopařově průvodci, který by to byl?

Shyriiwook, protože kdo by si nechtěl popovídat s Chewbaccou v jeho rodném jazyce!

Díky tomu, že knížka vyšla v nakladatelství Paseka, máš jako překladatelka jméno uvedené na obálce. Myslíš si, že jsou překladatelé v současnosti víc vidět? Co bys dál ocenila pro zviditelnění a zvýšení prestiže naší profese?

Uvádět na obálkách jména asi většinu překladatelů potěší (já jsem z toho rozhodně radost měla) a může to vést k tomu, že si čtenáři uvědomí, že za knihou kromě autora stojí i někdo další. Ale vlastně mi nepřipadá, že by naším problémem byla neviditelnost nebo nedostatek prestiže – podle reakcí okolí soudím, že překladatelskou profesi veřejnost vnímá jako poměrně prestižní. A pokud jde o viditelnost, ne každý překladatel touží po tom být vidět – a když překladatel „není vidět“ v překladu, je to jedině dobře. Problém je spíš smutné ohodnocení naší práce ze strany nakladatelů, to ale zřejmě nezávisí na tom, jak prestižně naši práci vnímá veřejnost. Zlepšení podmínek si zkrátka musíme vybojovat sami.

Nicméně se mi zdá, že překladatelé jsou v současnosti víc vidět hlavně díky vlastní aktivitě, někteří totiž pilně vstupují do veřejného prostoru – vyjadřují se ke svým překladům i k překladu obecně –, což je nepochybně prospěšné. A taky se díky nadšení některých z nás začínáme líp poznávat mezi sebou, což je užitečné a zábavné.

Co ze severské fantastiky, která je v posledních letech stále dostupnější i v češtině, bys čtenářům doporučila?

Z novějších knih doporučuju Literární spolek Laury Sněžné od Pasiho Ilmariho Jääskeläinena (přeložil Vladimír Piskoř), román o tom, že literatura – jakkoliv fantasticky může působit – je vždycky inspirovaná skutečným životem a že spisovatelé jsou pro špetku inspirace ochotni zajít až znepokojivě daleko. A z těch starších Dubnovou čarodějku od Majgull Axelssonové (přeložila Dagmar Hartlová), příběh mocného ducha uvězněného ve slabém těle, odhalující temná místa novodobých švédských dějin, s nimiž se Švédi dodnes jen těžko vyrovnávají.

Související články:

Tváře překladu 01: JAKUB NĚMEČEK

Tváře překladu 02: PETR KOTRLE

Tváře překladu 03: DANA KREJČOVÁ

Tváře překladu 04: LUCIE BREGANTOVÁ

Tváře překladu 05: ANNA KŘIVÁNKOVÁ

Tváře překladu 06: MILAN ŽÁČEK

Tváře překladu 07: KONSTANTIN ŠINDELÁŘ

Tváře překladu 08: JITKA JINDŘIŠKOVÁ

Tváře překladu 09: PAVEL BAKIČ

Tváře překladu 10: VERONIKA VOLHEJNOVÁ

Tváře překladu 11: MILAN POHL

Tváře překladu 12: DOMINIKA KŘESŤANOVÁ

Tváře překladu 13: MARIE VOSLÁŘOVÁ

Tváře překladu 14: ROBERT TSCHORN

♦

S Romanem Tilcerem nejen o překladu…