V Crwi se opravdu odvázali – dosud vydávali buď lety prověřené „nekonečné mangy“, nebo dospělácké klasiky v omnibusech. Čarodějova nevěsta je pro ně hned několik „poprvé“ – první manga pro dívky a první fantasy. A co nevidět s ní dohoní i japonské vydání – v tuto chvíli má totiž pouhých osm svazků, neboť začalo vycházet teprve v roce 2014. Na podzim 2017 se dočkalo úspěšného čtyřiadvacetidílného anime. Čím novodobá Kráska a Zvíře uchvátila svět? A proč by toto až příliš časté srovnání už nemohlo být více zcestné? A co byste dělali, kdyby o vás nikdo nestál a život vás omrzel? Patnáctiletá Japonka Čise Hatori ztratila vůli k životu. Všichni jí dávají najevo, že je jiná, a proto ji zatracují. Čise je jedno, co s ní bude, a proto se rozhodla...

Ve světě se v posledních několika letech rozmohl trend adaptovat nejúspěšnější mangy v celovečerní hrané filmy. Západní divák se většinou dostane spíše k těm, které vzniknou ve Spojených státech, pravda je však taková, že v Japonsku jich každoročně vznikne hned několik. Fanoušci původního příběhu se už před uvedením filmu zpravidla rozdělí na dva tábory – jedni odsoudí adaptaci ještě před první upoutávkou, druzí si uchovávají naději až do samého konce. A ten bývá občas velmi hořký. V podstatě se dá říct, že zdařilé hrané adaptace mangy se dají spočítat na prstech obou rukou. Těch ucházejících (avšak přesto zbytečných) je pak dlouhý zástup. A občas se některá adaptace vyloženě nepovede. Proč vlastně tzv. live action vznikají a proč jich je tak málo povedených?

Letošní zimní sezóna je na nová anime trochu slabší, podíváme se proto raději na nejlepší kousky, které už sice nepatří k těm nejnovějším, ještě ale zdaleka neřekly poslední slovo. Ohlédneme se za japonskými i světovými skvosty, které na tokijském festivalu v Ikebukuro v loňském roce dobyly srdce kritiků – a rozhodně by vás tedy neměly minout ani s delším časovým odstupem. Kritici na Tokyo Anime Awards loni opět udělovali ceny ve dvou oddělených kategoriích, v zahraniční a domácí produkci. Z celého světa Japonsko nejvíce okouzlila Evropa – konkrétně Francie a Švýcarsko. Loňský ročník Tokyo Anime Awards Festival byl na vítěze opravdu pestrý a ocenil snímky skvělé nejen důmyslností provedení...

V hromadách odpadu na vrakovišti najde kyberdoktor Daisuke Ido zachovanou hlavu a část trupu starého kyborga. Okamžitě si k uměle vytvořené dívce vytvoří citové pouto – opraví ji a dá jí jméno Alita (v originálu Garí/Gally – Crew se rozhodla přiklonit se k americké verzi jména zřejmě kvůli chystanému velkofilmu). Dívka si o svém předchozím životě nic nepamatuje, její hluboce zakořeněné bojové schopnosti však napovídají, že se nevyplatí ji naštvat. A proto se stane lovcem odměn… Crew se tedy po Ghost in the Shell pustila do vydávání další dospělé sci-fi mangy. Bojový anděl Alita, v Japonsku známý pod názvem GUNNM (ze složení slov „zbraň“ a „sen“), vycházel v rozmezí let 1990 až 1995 a elegantně navázal na popularitu kyberpunku...

Napůl ghúl, napůl člověk Ken Kaneki jen o vlas unikl sežrání gurmány z řad vlastního druhu. I přesto, že je zpět mezi svými přáteli v kavárně Anteiku, zdaleka není v bezpečí. Labužník Cukijama na něj totiž má stále zálusk – masovou specialitu jako je Kaneki si rozhodně utéct nenechá. Pátý svazek Tokijského ghúla by se dal prakticky rozdělit na tři na sobě nezávislé dějové celky – zúčtování s Labužníkem Šú Cukijamou, retrospektivní vyprávění o tom, jak se Rize dostala do 20. okrsku, a situaci v policejním vyšetřování. Souboj s Labužníkem zabere téměř dvě třetiny knihy, protnou se v něm totiž osudy několika postav. Na scénu se připlete i Tóka, vysílený ghúl Nišio a jeho lidská přítelkyně Kimi. Čtenáři se konečně dočkají rvačky mezi ghúly...

Po roce 2012, kdy vyšlo milované i nenáviděné Sword Art Online, se anime s herní tematikou začaly objevovat napravo nalevo. Světy, v nichž se herní prostředí mísí s realitou, se začaly rychle těšit obrovské popularitě, a proto není divu, že svou trošku do mlýna přihodilo i úspěšné studio Madhouse (o němž už padla řeč především ve spojení s Death Note, Kiseidžú: Parasyte nebo Devil May Cry). Jejich prozatím dvanáctidílné anime z roku 2014 nese název No Game No Life a jeho podstata dokonale odpovídá názvu studia – je to zkrátka šílenost. Sourozenci Sora a Širo v něm realitu vnímají jako jednu velkou nudnou hru. Oba spolu tvoří neporazitelný online tým Kúhaku (Prázdní). Jednoho dne se ale po vyhrané šachové partii s neznámým protihráčem...

Tokijský ghúl nikdy nebyl jen o souboji ghúlů a lidí, potažmo inspektorů. Ani samotní lidožravci se mezi sebou často nemají zrovna v lásce – zvlášť nepřátelští bývají, jakmile se začne jednat o jídlo. Všichni ghúlové totiž nejsou tak spořádaní jako hlavní hrdina, že by zaháněli hlad jen pomocí speciálních kostek do kávy. Ken Kaneki se sotva oklepal ze střetnutí s Holubicí a už vzbuzuje pozornost i mezi ghúly – všichni si totiž šuškají o jednookém ghúlovi, který si podal inspektora. Kaneki má už od samého začátku tu smůlu, že coby kříženec je široko daleko naprostou raritou – ale po nedávném incidentu s inspektorem se o něm začnou rychle šířit i drby. Nevítaná publicita ovšem ke Kanekimu přiláká především ty, které by si měl od těla držet co možná nejdál...

Béčková městská fantasy v českém prostředí kvete jedna radost. Však si také stačí vymyslet ženami nenáviděného a zároveň milovaného cynika v ikonickém oděvu, dát mu zřídka užívané české jméno cvrnknuté angličtinou, vybavit ho zvláštními schopnostmi a dostatečným palebným arzenálem a následně ho už jen vyslat do světa dělat bordel ve jménu dobra… Nakladatelství Epocha se nedávno ohlásilo s dalším příběhem tohoto populárního subžánru, tentokrát z pera dosud neznámého lanškrounského rodáka Oskara Fuchse. Válečný mág Zikmund Frost je v něm stále ve formě navzdory tomu, že už mu je pár století a prošel více bitvami, než by byl ochotný počítat. Nedopřejí mu ani chvilku oddechu a jeho nadřízené ho z vyhřátého pelechu tahají hned po ránu...

Dospěle vyhlížející anime se v těch haldách barevných vlasů, obrovských očí a přehnaně bujných tělesných proporcí žen často ztrácí a zapadnou. Proto je dobře, že vlajková loď nevelkého studia Polygon Pictures, která vyplula roku 2016, na sebe strhla dostatek pozornosti, aby bezpečně dorazila do přístavu. Tvoří ji dvě třináctidílné série a tři samostatné OVA a hlavní hrdina během této krátké doby stihne zemřít tolikrát, že to brzy přestanete počítat. Řeč je o seinenovce Adžin, v níž se v průběhu posledních šestnácti let začali po celém světě postupně objevovat nesmrtelní lidé. Zatím se jejich potvrzený počet vyšplhal na čtyřicet šest. Tzv. adžiny společnost okamžitě začne pokládat za hrozbu nelidského původu. Standardní postup? Chytit a prozkoumat…

Jezdíte rádi k moři? Pokud se vám dostanou do ruky Ryby od Džundžiho Itóa, nejspíš letošní zájezd do Chorvatska vynecháte. Aby také ne, představa odporně zapáchající masy mořských potvor, která se na kovových hmyzích nohou po tisících valí z moře, do ideálu letní dovolené úplně nezapadá. Romantický výlet Kaori a Tadašiho se rychle zvrhne, když se od moře začne šířit nesnesitelný mrtvolný puch a z vody vystoupí (správně, vystoupí) první ryba. A nechová se zrovna přátelsky. Krátce nato se z oceánu začnou nezastavitelně valit i všichni ostatní jeho obyvatelé – od malých rybek přes žraloky až po velryby. Invaze nebere konce a z japonských ostrovů se brzy rozšíří do celého světa a ulicemi se šíří smrad. A nejhorší důsledek toho všeho má teprve přijít.

Tenhle svět je zkažený, praví Sui Išida ve třetím svazku Tokijského ghúla. Můžeme se ptát, co bychom s tím měli dělat, ale neměli bychom zároveň pátrat i po příčině? Išida se i nadále spíše než na zodpovídání těchto otázek vyžívá v jejich pokládání a jeho manga se čím dál tím víc zavrtává do tématu nepochopení dvou sebou vzájemně pohrdajících frakcí – rasy, která nemá na vybranou a k přežití musí požírat lidi, a speciálně vycvičené jednotky pověřené úkolem tuto lidožravou rasu bezezbytku a bez pochyb vyhladit. A policejní jednotky zvané Holubice jsou jako lovečtí psi – jakmile jednou zachytí stopu, jdou po ní, dokud svou oběť neroztrhají na kusy. Po jejich posledním zásahu a zlikvidování paní Fueguči se nelítostní inspektoři rozhodli najít její malou dceru Hinami...

Hororové anime se jen zřídkakdy stanou všeobecně populární. V našem seriálu už byla řeč o Elfen Lied či Hellsing a mezi nejnovější populární zástupce hrůzostrašného žánru patří i adaptace u nás momentálně vydávaného Tokijského ghúla. Nakolik jsou tyto kousku hororem tak, jak jej známe ze západní tradice, a nejen pouhým gore, záleží na tom, co si od hororu slibujete. Pokud vám stačí jen spousta prvoplánové krve, své favority si jistě najdete snadno. Ale co teprve horor, při jehož sledování vám srdce vynechá jeden dva údery a ticho v místnosti začne být nepříjemně tísnivé? Higuraši no Naku Koro ni (Když cikády pláčou), jinak známé také pod anglickým názvem When They Cry, si rozhodně na dobrou noc nepouštějte, pokud se chcete dobře vyspat…

Dříve tak zoufale populárním upírům už dávno odzvonilo. A přestože se od nich ghúlové ve své podstatě příliš neliší – i oni si kvůli přežití musí z lidí tu a tam uždíbnout nějaký ten kousek – probojovali se do japonského komiksového mainstreamu milovaného po celém světě v silně hororové podobě, o jaké si nějaké Stmívání (nebo jeho japonská originální verze Vampire Knight) mohlo nechat jen zdát. Ghúlové jsou krvelačné bestie bez emocí, které se krmí lidským masem. Alespoň takhle je Sui Išida v prvním svazku představil… Jenže kde je jim konec? Ve druhém svazku se totiž skoro zdá, že ghúlové jsou z těch monster, která se po Tokiu potulují, tím menším zlem, přestože se nově představeným postavám říká holubice a jsou to lidé...

Dvě kočky, neohrožené specialistky na lov lidí, Rally Vincent, milovnice české čézety, a Minnie May, do výbušnin zblblá lolitka, touží před odchodem na literární odpočinek srovnat jeden pořádný účet. S českými čtenáři se loučí čtvrtým a posledním omnibusem nabitým výbušninami, náboji, drogami i automobilovými honičkami – zkrátka přesně těmi proprietami, díky nimž jsme si je zamilovali. Poslední část zběsilé automobilové honičky říznuté nápaditými přestřelkami, drogovými kšefty a explozivní akcí je přesně taková, jakou by si ji věrný fanoušek představoval – nabitá vším výše zmíněným. Vyprávěcí mustr Keničiho Sonody se vlastně vůbec nezměnil, sází na výbušniny, bouchačky a automobilová akce...

Posledně jsme se přenesli v čase, abychom vandrovali novodobým Japonskem s nejobávanějším zabijákem revoluční doby. Tahal s sebou zdánlivě neškodný meč a obrovské břemeno mnoha vražd na zádech, i když se tvářil jako neškodný pocestný. Dnes se v dějinách Japonska přesuneme ještě o něco dál, konkrétně do feudálního období válčících knížectví. Tentokrát si ale historickou přesnost odpustíme – krajem se prohání zákeřní démoni škodící při každé příležitosti a vesnicemi obcházejí buddhističtí mniši a mocné kněžky, kteří obyčejný lid chrání. Klasické anime s podtitulem feudální pohádka z roku 2000, které se svého dokončení dočkalo až druhou sérií v roce 2009, se vysílalo dokonce i u nás...