Před delší dobou se na webu XB-1 objevil článek věnovaný seriálu Jekyll, který měl odstartovat sérii příspěvků zabývajících se fantastikou v televizních seriálech. Pokud jste šestidílnou britskou minisérii Stevena Moffata dosud míjeli, můžete si článek dohledat (odkaz najdete na konci článku) a dohnat resty, protože seriálových genialit je vskutku hodně a není to tak dávno, co v jednom sloupku zabývajícím se tímto tématem Moffat napsal, že v televizi najdete poutavější scénáře a kvalitnější a propracovanější příběhy než na filmovém plátně, čemuž se mnohdy opravdu nedá odporovat. Dnes se podívejme na seriál, který je zvláštní v tolika ohledech, že je snad ani nelze vyjmenovat, přitom je aktuální a neskutečně skvělý.

Konec světa je téma vděčné, oblíbené a v poslední době i možná poněkud vytěžené. Povětšinou jde o příběhy o lidech, kteří nálet mimozemšťanů, výbuch atomové bomby, povstání zombies nebo naštvaných pidimužíků z alternativní dimenze přežijí a svými malebnými životními příběhy okouzlují dobu postapokalyptickou. Knih a filmů situovaných jako postapo najdeme kvanta, a pokud se k žánru přihodí i dystopické romance, které se na téhle vlně popularitě rádi svezou, dá to v knihkupectví hodně práce se probojovat k něčemu novému, svěžímu. Od lesa na to jde Ben H. Winters se svým Posledním policajtem. Svůj svět i životy svých postav postavil do doby před neodvratně se blížící apokalypsou…

Představovat Stephena Kinga je jako nosit vzrostlé smrky do lesa – každý z nás ho zná jako krále hororové prózy a autora mnohasetstránkových románů. Nakladatelství Beta ale v řadě znovu vydávaných děl připravilo knihu, která danou definici příliš nesplňuje, a to sice krátký román z roku 1999, který není ani hororem, ani svým rozsahem o mnoho nepřekračuje pouhopouhých dvě sta stran. To ale nemění nic na faktu, že mezi řádky je stále a stejně silně cítit mistr, který hrůzu vyždímá i z nevinné procházky lesem. Celá kniha je postavena jako metafora baseballového utkání a vůbec má sportovní nádech – jen zde není sportem nic menšího než běh o život.

Jistě se s tím setkal každý z nás, každý si alespoň jednou pohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, vydat se do světů za oponou, do námi tolik milovaných fantastických univerz, a prožívat v nich dobrodružství spolu s našimi hrdiny, pomáhat jim v jejich útrapách a s nimi prožívat radosti vyhraných bitev a naplněných lásek. Ať už jsme čtenáři fantastické literatury, hráči počítačových her nebo pravidelní účastníci larpů, jedno máme společné – něco, zvláštní síla, nás táhne pryč z reality, pryč od všedního života, jeho radostí a starostí, do světů pohádkových, kde jsou naše přání rozkazy a vše je předem nalinkováno perem zkušeného autora. Se stejnými myšlenkami si pohrává i Pavel Gotthard ve své prvotině nazvané Léky smutných...

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti se od samého začátku prezentuje jako horor a strašidelná má být jistě už i obálka s levitující dívkou. Nenechte se ale zmást, o horor v žádném případě nejde. Jistě, Jacobův příběh se může zdát mrazivý, ponurý a temný, už od vyprávění jeho dědečka o velmi zvláštním místě, daleko za Atlantikem, na ostrůvku u břehů Spojeného království, kde ve viktoriánském domě žily děti, které zde nalezly útočiště před hrůzami druhé světové války. Nespojovalo je nic jiného než jejich výjimečnost – chlapec s ohromnou silou, další neviditelný, tu dítě, které poroučí včelám nebo dívka, která má ústa na temeni hlavy.

Amerika nezažívala ve třicátých letech minulého století příliš dobré časy. Ekonomická krize, chudoba, hlad a stigma první světové války i zrušeného otroctví, to vše je cítit ve vzduchu a o to více na jihu Spojených států, který byl vždy chudší a závislý na zemědělské výrobě. A příjemně se nežilo ani vysokoškolskému profesoru a veteránu zákopové války Franku Nicholsovi, jenž se touží se svou mladou přítelkyní usadit v městečku Whitbrow, v domě, který zdědil po své tetě. Klidná atmosféra pomalu žijícího maloměsta mu má poskytnout prostor na zotavení se z nočních můr, které jej stále pronásledují, a k sepsání knihy o historii událostí na otrokářské plantáži jeho pradědečka, skryté v lesích za řekou.

To, co nám Larry Correia nabízí ve své prvotině Lovci monster s.r.o., můžeme vidět v mnoha podobách na zahraničním i našem malém fantastickém trhu. Owen Pitt pracuje jako účetní, a přestože jej jeho fyziologická konstituce a záliba ve zbraních i boji beze zbraně předurčily k jinému životu, chce si užívat klidu. To jde ale jen do chvíle, kdy svého nadřízeného, v onu chvíli proměněného ve vlkodlaka, vyhodí z okna. Sice na prahu smrti, ale i tak je pro něj tato životní lekce vstupenkou do společnosti elitních zabijáků zvaných Lovci monster, s.r.o., kteří po celém světě stopují a likvidují různé nadpřirozené bytosti a účtují si za tuto práci od vlády mnohaciferné odměny...

Hrdinové pohybující se na temné straně světa, nebo spíše v jeho podzemí, jsou dnes celkem v módě, což dosvědčuje i velký prostor, který je jim věnován ve fantastické literatuře. Mezi tuto spodinu se hrdě počítá i Drothe, ústřední postava debutu Douglase Hulicka a člen bratrstva, zločineckého podsvětí, jenž si na obživu vydělává jako čenich. Roznáší a přetváří fámy kolující ulicemi, dohlíží a čmuchá, kontroluje, jestli jeho šéfům nehrozí nějaká újma. A k tomu si čas od času přivydělává pašováním cenných relikvií. Když se ale na výpravě za svým posledním úlovkem dostane do soukolí několika nešťastných událostí, přičemž objeví velice starou knihu, která zajímá celou řadu mocných a nebezpečných lidí, je jeho pozice v Bratrstvu ohrožena a on tak musí bojovat o holý život.

Ač se dramatické umění zrodilo už v antickém Řecku, teprve Anglie si jej osvojila a dovedla k dokonalosti. Dokonalým příkladem britského dramatu je televizní minisérie zpracovávající dnes již klasický hororový příběh z pera skotského autora Roberta Louise Stevensona Podivný případ dr. Jekylla a pana Hyda, který televize BBC převedla do současnosti pod jednoduchým názvem Jekyll. V úvodním dílu nového seriálu na stránkách XB1, jenž si klade za cíl představení výjimečných počinů televizní fantastické tvorby, se blíže podíváme na příběh, ze kterého i po sto šestadvaceti letech pramení mrazivá hrůza. Pokud jste šestidílnou TV sérii dosud míjeli, máte příležitost chybu napravit a věnovat ji jeden víkendový večer. Jde o perlu v moři televizní fantastiky.

Každý z nás se občas dostal do situace, kdy by se hodily schopnosti, které ale není možné získat žádným způsobem, přestože věda uhání před společností mílovými kroky. Někdy pouhých pět smyslů opravdu nestačí a v ten šestý leckdo ani nevěří, a naše síla, rychlost, nebo vytrvalost patří v říši přírody spíše k těm podprůměrným. Člověk je ale naopak nadán rozumem, jenž mu veškeré nesnáze kompenzuje a umožnil lidstvu postavit se na vrchol potravního řetězce. Co se ale stane, pokud se některým z nás budou dále vyvíjet určité schopnosti rychleji než ostatním, jejich neurofyziologie prorazí veškeré hranice a objeví se netušené možnosti? Odpověď nabízí kromě jiných fantastických počinů i seriál Alphas, který si svou premiérovou jedenáctidílnou sezónu odbyl v loňském roce.

Science fiction seriálů na televizních obrazovkách v současnosti bohužel mnoho nenajdeme, počtem je válcují ostatní fantastické seriály a nemusí jít zrovna o veleúspěšnou Hru o trůny. I takový True Blood (Pravá krev), pokud máme zůstat u HBO, Supernatural (Lovci duchů) nebo Vampire Diaries (Upíří deníky) se s krásnými ratingy drží několik sezón a jasně určují trend, po němž dnešní publikum prahne. A po mimozemšťanech a vyspělých technologiích dnes skoro ani pes neštěkne. A proto, když už se slušné sci-fi přece jen objeví, je třeba mu věnovat patřičnou pozornost, protože nikdy nevíte, jaká perlička se z něj vyloupne. Příkladem budiž kanadské Continuum. Stojí ale za váš čas rovněž seriál Falling Skies, který letos dospěl ke konci druhé sezóny?

Julie je obyčejná, tichá a přemýšlivá, jedenáctiletá dívka. Jen žije ve špatné době. V době, kdy se začalo zpomalovat otáčení matičky Země. Co zní na první pohled jednoduše, může mít děsivé následky. Dny se neustále prodlužují, nejprve o minuty, poté o hodiny a o desítky hodin. Ptáci padají z oblohy a umírají. Slunce ničí rostliny. Může zmizet magnetické pole a sluneční žár namísto života přináší smrt, neboť paprsky nesou i určitou dávku radiace. Stačí velice málo, aby se pokazilo úplně všechno. I když Julie zjišťuje, že o světě víme jen málo a neznalost může být katastrofální, snaží se žít obyčejným životem obyčejné dívky... Vítejte ve světě úspěšného románu Věk zázraků americké spisovatelky Karen Thompsonová Walkerové.

Na jaké seriály se těšit na podzim? Mnozí z nás si užívají léta plnými doušky, ale i ti, kterým tropické teploty venku vadí a raději si v pokoji se staženými žaluziemi sednou k televizi, si i mimo seriálovou sezónu můžou vybírat z celé řady více či méně povedených kousků pro fanoušky fantastiky. Druhou sérií se rozběhla sci-fi Falling Sky, v němž se odboj lidí brání proti invazi mimozemských návštěvníků, i Alphas, který silně čerpá z kultovních Heroes (k oběma se vrátíme v samostatných příspěvcích). Krom toho stanice Syfy vypustila na obrazovky zajímavě pojatou duchařinu School Spirits, v níž se mísí dokumentární výpovědi svědků s příběhem v pozadí a k letním večerům se příjemné mrazení jistě hodí. Podívejme se ale, na co se můžeme těšit v podzimním vysílacím plánu.

Guillermo del Toro je brilantní mexický režisér, který prorazil i za hranicemi své země a za své umění získal tři Oskary. Ve fantastice je znám pro svou oblibu v mystických a pohádkových motivech, které přetvořil ve filmy jako Hellboy, Blade nebo geniální Faunův labyrint. Jeho imaginace dává prostor vrátit se do dětských let, kdy byl svět mnohem barevnější, ale zároveň jsou jeho vize temné a děsivé, narůstají do podob všeho, co se může skrývat v černých stínech pod postelí. Jako románový debutant spojil síly se známým spisovatelem Chuckem Hoganem, jehož román Král zlodějů se také dočkal filmové podoby (Město s Benem Affleckem) a společně stvořili mistrovské dílo, které vlévá novou krev do žil, jež upíři vysáli do poslední kapky.

Je léto, a tak se i čtenář fantastiky může prostřednictvím nakladatelství Talpress symbolicky vydat na dovolenou. Samozřejmě s nikým menším, než je Sir Terry Pratchett, který vypustil mezi své fanoušky už čtyřiatřicátou (klobouk dolů, dámy a pánové, a poklonu až k zemi) Zeměplochu, tentokrát s dalšími příhodami Sama Elánia a tak trochu i Hlídky města Ankh-Morporku. Osobně jsem přesvědčený, že příběhy Hlídky patří k těm nejlepším z celé Zeměplochy (samozřejmě spolu s čarodějkami, Toničkou Bolavou a Fígly, mágy z Neviditelné univerzity, Vlahošem von Rosretem a Smrtěm), ale zde si musíme po většinu času vystačit pouze s Jeho Milostí vévodou z Ankhu, což může být pro mnohé šok. Nobyho ani Karotku ale netřeba oplakávat, alespoň od poloviny knihy...