Pro nakladatele černý rok 2013 ukázal v závěrečném bilancování čtenářům překvapivě vlídnou tvář, i když opravdu výrazných titulů oproti minulým létům ubylo a přece jen se více sází takzvaně na jistotu. Hledají se i nové cesty, pomalý rozvoj prodeje elektronických knih doprovází vznik elektronických časopisů a čistě elektronicky vydávaných knih a sbírek. Slovenští nakladatelé začali publikovat česky a dávají šanci i českým tvářím. Oba tištěné žánrové časopisy přežily svůj ohlašovaný exitus a vycházejí kupodivu i nadále, ačkoli otázkou je, jak dlouho se jim to bude dařit. A knih se prodává čím dál méně, není divu, když má obyčejný člověk v našem státě mnohdy zcela jiné starosti…

DOMÁCÍ ROMÁN

Česká fantastika prožila v roce 2013 možný obrat k ambicióznější a méně tradiční tvorbě, i když je stále ještě velmi brzy něco takového prohlašovat. Přesto tu jisté náznaky bezpochyby jsou a nesou se především na ramenou trojice odvážných autorů. Tím prvním, či lépe řečeno první z nich je Vilma Kadlečková, které se po letech psaní do šuplíku konečně podařilo se značným úspěchem vydat úvodní díly pentalogie Mycelium – Jantarové oči a Led pod kůží – a v příštím roce se chystá vydat další dva svazky, což je dle reakcí spokojených čtenářů tempo více než vítané. Skrytý konflikt mezi pozemšťany a krutým mimozemským druhem Ӧsseanů je důkazem, že k upoutání čtenáře není potřeba nepřerušované akce a rádoby vtipných drsných hlášek. Ve snaze o obsáhlý projekt s ambicemi vyššími než pouze pobavit se k autorce přidala i dvojice Jan Hlávka a Jana Vybíralová ve space opeře Mráz a hry, jež by měla být úvodním svazkem cyklu Algor a nelze si než přát, aby se po nadějném rozjezdu příprava dalších dílů nezadrhla a doputovala do předem stanoveného cíle za neustávajícího nadšení čtenářů. Neprávem přehlíženým dílem se jeví být román Léky smutných od Pavla Gottharda, jenž je mimo jiné sondou do mladé duše vyznavačů fiktivních realit.

Nadějnou, ovšem stále ještě ne tak pevně uchopenou knihou se pochlubila Lucie Lukačovičová v městské fantasy Detektivní kancelář Sirius, pohybující se na rozhraní románu a těsně propojené povídkové sbírky. A opomenout bychom neměli ani nový román plodné Jany Rečkové vydaný pod názvem Cesta do jabloňového sadu. Pro autorku příznačný lyricko-tragický příběh se podle všeho více než povedl. Snad jí příznivé přijetí ze strany kritiky vlije trochu sil do boje se zákeřnou nemocí. Řada známých a zavedených českých spisovatelů odvedla svůj zaběhnutý standard, jemuž v žádném případě nelze upřít kvalitu, nicméně o ničem víc se asi mluvit nedá, alespoň dle reakcí čtenářů a recenzentů. V tomto směru stojí za zmínku především Miroslav Žamboch s románem Ve službách klanu, Petr Heteša s románem Fatal Virtual, František Novotný s politicky poněkud kontroverzním, nicméně o to zajímavějším titulem Křižník Thor či Adam Andres s dalším svazkem oblíbené Wetemay, tentokrát s podtitulem Koruna Élladu. Podobně lze ocenit rovněž Juraje Červenáka s krvavou řežbou místy připomínající přepis akční počítačové hry s několika bossy přicházejícími na řadu hezky za sebou Zlato Arkony 2. Jak je vidět, akční fantastika stále vládne a není divu, vždyť u nás se tomuto žánrovému směru už léta náramně daří a jistě se jen tak dařit nepřestane.

ZAHRANIČNÍ FANTASTIKA

Ne, že by se na českém trhu letos neobjevilo slušné množství kvalitní zahraniční fantastiky, ovšem nějaký opravdu výrazný titul v románové kategorii se mezi nimi přece jen hledá poměrně těžko a více než kdy jindy záleží především na osobním vkusu. Pokud tedy máme hledat favorita, pak ho lze alespoň dle popularity najít kupříkladu v posledním útlém románu Neila Gaimana vydaném česky pod názvem Oceán na konci uličky, temně laděném příběhu s typicky snovou atmosférou, jenž možná není autorovým stěžejním dílem, přesto však jeho věrné ctitele nezklamal. Poměřit se s ním může snad i Catherynne M. Valente s románem Nesmrtelný příběh, v němž se u nás stále ještě nepříliš známá spisovatelka nechala inspirovat ruskými pohádkami a mýty. Vzhledem k náročnosti díla je však zcela nepochopitelný nakladatelem zvolený slabikářový formát vhodný spíše pro návštěvníky prvního stupně základních škol než pro příznivce náročné fantastické literatury. Naopak i pro dospělé fanoušky fantastiky se leckdy najdou hity mezi literaturou určenou primárně pro mládež, letos tomu tak bylo v případě Prachožroutů od Paola Bacigalupiho a Kolejmoří od Chiny Miévilla.

Dařilo se klasické fantasy, i když jsme se u mnoha knih i přes zvučná jména a notně vysoká očekávání neubránili jistému zklamání. Nadějný spisovatel Saladin Ahmed nám tak v románu Půlměsíční trůn sice nabídl pro fantasy netradiční muslimské kulisy, ovšem jinak zase tak moc neohromil. Snové a netradiční a rozhodně originální vize N. K. Jemisinové se pod titulem Sto tisíc království zase dle některých ohlasů příliš věnovaly romantickému vztahu s božstvem, místo aby přinesly příběh silněji spojený se světem lidí a tedy více vtáhly do děje samotné čtenáře. Slabší chvilku si podle všeho vybral rovněž Peter V. Brett v románu Válka za bílého dne, napjatě očekávaném pokračování příběhu ze světa, v němž lidé válčí proti démonickým útočníkům, aniž by se ubránili vnitřním rozporům. Víceméně podobně je tomu i v případě akčnějších fantasy kousků, zejména pak pokud jde o westernovou Rudou zemi od Joa Abercrombieho, jenž oživil svého nejkrvavějšího hrdinu a ve stopách unesených dětí ho spolu s novými tvářemi vyslal odvážně osidlovat dosud nezmapované kraje plné divochů a civilizačních výsep, v nichž se doba takzvaně vymkla z kloubů, ať už ve vás tohle přísloví vzbuzuje jakýkoli pocit. Abercrombie bezpečně pobavil, avšak nic zase tak nového nepřinesl. I to ale může být pro leckteré čtenáře velkým lákadlem, zvláště pokud je to podáno tak zábavnou formou jako v případě britské naděje žánru fantasy. Po letech marných tužeb jsme se dočkali vyvrcholení trójské trilogie Davida Gemmella v románu Pád králů, jenž po předčasné smrti manžela dokončila Stella Gemmellová. Fanoušci Malazu se spolu s menším nášupem v podobě několika povídek od hlavního tvůrce dočkali také pořádného bonusu v podobě románu Návrat Rudé gardy od Iana C. Esslemonta, jenž poměrně zdárně doplňuje bílá místa temné historie původně propracovaného herního světa. Ctitelé akční fantasy si podle dosavadních reakcí přišli na své i v Černém arcimágovi od Brenta Weekse a za zmínku zcela jistě stojí i návrat Stephena Kinga k monumelnální Temné věži v krátkém románu Závan klíčovou dírkou.

Na pomezí mezi science fiction a fantasy stojí punkový román Zoo City od jihoafrické autorky Lauren Beukesové, která nám představila svou podivuhodnou vizi neobyčejného Johannesburgu, v němž lze vedle nablýskaných mrakodrapů nalézt i ty nejnebezpečnější slumy plné zločinecké chátry. Klasičtější science fiction se bohužel letos nijak zvlášť nedařilo, ovšem spolehnout se šlo alespoň na akční vesmírnou podívanou v podání Neala Ashera v jeho románu Stín škorpiona. Pokud máte rádi space operu, pak byste neměli minout román Leviatan se probouzí od Jamese A. Coreyho, ve kterém posádka jedné obyčejné těžařské lodi uvízne až po trysky do životu krajně nevlídných problémů. Brandon Sanderson se v rámci svého zdařilého mistbornského fantasy cyklu posunul do vědeckofantastické budoucnosti jím pečlivě vytvořeného světa v románu Poselství práva. Nekonečný prostor pro svou expanzi získá lidstvo v románu Dlouhá Země od netradiční dvojice spolupracovníků ve složení Stephen Baxter a Terry Pratchett, kteří se zde teprve nadechují k něčemu většímu. Nechme se překvapit v příštích svazcích. Na temnější strunu nám letos zahrál především Joe Hill ve svém dosud pravděpodobně nejlepším románu Vánoční říše, snová, ale o to děsivější jízda do cizích krajin, kde lze nalézt nevýslovné hrůzy. Nejen angloamerickou fantastikou nás v uplynulém roce zásobovali naši milí nakladatelé. A když už jsme u hororu, dost těžko bychom mohli nezmínit rovněž krátký román Lunapark krále temného žánru Stephena Kinga, i když mistr tentokrát hrůzostrašnými prvky opravdu šetří. Těžký život překladatele podivných historických textů nám v živých, avšak spíše temně laděných barvách vykreslil Dmitry Glukhovsky v románu Soumrak. Steampunkový nářez Felixe J. Palmy nás pod titulem Mapa času sice tradičně zavedl do dob viktoriánské Anglie a zamíchal do děje i krvavé řádění Jacka Rozparovače, to vše však ještě okořenil paradoxy plynoucími z cestování časem. Ctitelé náročnějších textů jistě ocenili román 1Q84 3, vyvrcholení série oblíbeného Haruki Murakamiho. A smích, jenž vám při hlubším zamyšlení dost rychle tuhne na rtech, nám přinesl německý autor Timur Vermes, jenž v románu Už je tady zas oživil Adolfa Hitlera a nechal ho v naší době strmě stoupat po politickém kariérním žebříčku.

Nejen nově vydanými knihami živ je čtenář fantastiky, naopak, v případě dalších vydání u nás už známých děl by měl každý zbystřit. Ani letos se to neobešlo bez nadmíru zajímavých reprintů, jež lze pokládat za žánrovou klasiku. V případě neznalosti byste stoprocentně měli sáhnout po legendárním Městě od Clifforda D. Simaka, v němž se Země po odchodu lidí ocitne v rukou nečekaných nástupců naší kdysi tak slavné civilizace. Francouzský klasik Robert Merle nás s typicky rozšafnou vřelostí zavede v románu Malevil do postkatastrofického světa, jenž se po zhroucení civilizace nezdá být zase tak špatným místem pro život. A po stopách legendárního zločince se projdeme v nestárnoucím a dodnes proklatě zábavném westernu Santiago z pera Mikea Resnicka. Dohromady je to vskutku slušná reprintová bilance, a to jsme ještě pár kousků zamlčeli.

SBÍRKY

Je s podivem, že i v tak komerčně neatraktivní kategorii se stále ještě rok co rok najde hned několik zajímavých knih a letošek byl kupodivu v tomto ohledu dosti vlídný. Našemu výběru vévodí hned dva projekty sestavené českými editory. Završením pětisvazkových Spisů se stal Stín z času od H. P. Lovecrafta připravený Ondřejem Müllerem. Modernější fantastiku pak představuje sbírka Vnitřní záležitosti, výběr oceněných prací velmistryně žánru Connie Willisové. Ondřej Müller je dále autorem neméně záslužného projektu, jímž bezesporu je první svazek sebraného duchařského díla anglického spisovatele Montague R. Jamese nazvaný Příběhy sběratele starožitností. To Kingův synáček Joe Hill přináší ve sbírce Bobby Conroy vstává z mrtvých nejen děsivé příběhy, ale dokazuje, že umí i mnohem víc. V poněkud netradičním světle se ukazuje také kanadský fantasy fenomén Steven Erikson v souboru tří malazských novel Potoky krve. A pro všechny fanoušky klasické fantasy je snad přímo povinností alespoň zkusit polského mistra Roberta M. Wegnera, jenž si obšlápl východní a západní hranice svého světa ve sbírce Šíp a vítr, dýka a moře. Ale ani domácí spisovatelé nezaháleli a i v jejich podání si na své přijdou milovníci kratších prací. Vladimír Šlechta oprášil a renovoval několik svých textů, aby se pod titulem Emma z umírajícího města opět vrátil do svého postapokalyptického světa budoucnosti. Juraj Červenák se vyznal ze své lásky k westernu v souboru Chřestýš Callahan, jenž by mohl být na nějakou dobu jeho poslední knihu fantastického žánru. A ke dvěma protřelým rutinérům se hrdě postavila nadějná tvář české fantastiky Petra Slováková hned ve dvou ve slovenských nakladatelstvích vydaných souborech Cvrček v krabičce a Železonoc a jiné podivnosti, které bezesporu stojí alespoň za pokus, i když druhou jmenovanou knihu najdete (prozatím) pouze v elektronické podobě. Zmínku si jistě zaslouží rovněž Martin Sládek, autor souboru Nabídka, která se neodmítá, jenž se nese v oblíbeném akčním stylu.

ANTOLOGIE

Kategorii antologií už delší dobu dominují domácí projekty a bylo tomu tak i v letošním roce. Nejpozoruhodnějším sborníkem z domácího rybníčku jsou zcela jasně monumentální Legendy: Prokleté knihovny editora Michaela Bronce, které si na téměř tisíci stranách dokázaly zachovat velmi slušnou kvalitu a skutečně tak reprezentují domácí tvorbu. Oblíbené historické fantasy se dařilo i letos ve sborníku Legendy z dávných časů Čech a Moravy editora Vladimíra Mátla a opomenout nesmíme rovněž přepracované vydání antologie Písně temných věků od neúnavného Ondřeje Jireše. Na temnější notu se snažily zahrát hned tři antologie počínaje Cáry rubáše sestavenými Antonínem K. K. Kudláčem, přes nekompromisní česko-slovenskou Knihu bolesti od Marka E. Pochy a výhradně elektronicky publikovanou Třináctou hodinou sestavenou Honzou Vojtíškem, který do knihy rovným dílem zahrnul české a polské autory. Zpravidla přehlížené formě krátkých povídek a mikropovídek se věnuje česko-slovenský projekt Fantastická 55 zajímavé editorské trojice Katarína Čajovová, Lenka Štiblariková, Peter Šufliarsky. Antologie zahraničních povídek tak spíše zmírají na úbytě a čtenář zaměřený tímto směrem se musí utěšovat především obsahem časopisu XB-1. Ovšem i tak se každý rok přece jen dočkáme pár zajímavých projektů. Letos to byl nostalgický Rej stínů: Povídky k poctě Raye Bradburyho sestavený Samem Wellerem a Mortem Castlem. Za samostatnou kategorii se pak můžeme prohlásit antologie čistě zahraničních prací sestavené domácím editorem. V téhle škatulce se letos objevila Plnou parou: Antologie retrofuturistické fantastiky editora Martina Šusta.

Tolik fantastický rok 2013 na českých knižních pultech, kde bohužel většina knih stále marně čeká na svého zákazníka. Krize nakladatelského průmyslu prozatím dosáhla svého vrcholu a doufejme, že rok 2014 nebude ještě černější a temnější. Přesto si však čtenář fantastiky nemůže příliš stěžovat, i tak se dočkal příjemné záplavy zajímavých titulů… Pokud jsme snad podle vás na nějaký opravdu důležitý zapomněli, neváhejte nám ho připomenout, ačkoli důvodem našeho zcela jistě trestuhodného opomenutí nemusí být jen prostá neznalost, ale také snaha vzbudit ve vás iniciativu a nespoléhat slepě jen na každoroční přehledy toho nejlepšího.